• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

Tohle se mi opravdu stalo a bylo mi tehdy asi třináct let.

Šla jsem se projít k nedalekému rybníku. Šeřilo se a já jsem si sedla na svou oblíbenou lavičku pod skálou a před sebou jsem měla onen rybník. Dýchala jsem ten krásně čerstvý vzduch, jelikož bylo po dešti.
Najednou se mě zmocnil hodně... hodně divný pocit, že musím, MUSÍM jít pryč!!! Zkoušela jsem to ignorovat, ale ten pocit stále sílil s mou větší snahou o ignoraci. Tak jsem si řekla, že teda půjdu domů. Ještě jsem se koukla na hodinky, abych zjistila, jestli už začal v televizi program, který jsem chtěla vidět. Zjistila jsem, že je asi osm hodin a dvanáct minut, a tak jsem běžela domů.
O týden později jsem šla na to samé místo jako tenkrát, ale má oblíbená lavička byla zasypaná velkými kameny. Paní Jirákové (paní, která vlastní dům nejblíže rybníku) jsem se zeptala, co se stalo. Odpověděla mi, že před týdnem se tam ulomil kus skály a spadl rovnou na jejího syna, který tam zrovna seděl. Že jen óóóóóbrovskou náhodou ho to nezabilo. Má prý pouze zlomenou ruku a dosmrti bude na vozíku. Když jsem se pak zeptala, v kolik se to asi stalo, k mému velkému překvapení mi řekla, že kolem za deset minut půl deváté večer. Zírala jsem na ní jako vejr. Ještě jsem si nechala ten čas zopakovat.

Tohle se mi stalo ještě asi třikrát. Dvakrát z toho se nikomu nic nestalo.
Je to všechno jenom náhoda, výplod mé fantazie, nebo mám v sobě něco na způsob šestého smyslu?
Já jsem si jistá, že se to vše opravdu stalo!