V tomhle příběhu nechci mermomocí hledat duchy, ale divné se mi to zdá. Stal se mé rodině minulé léto na dovolené v Bulharsku. Byla jsem tam se svou rodinou a rodinou mé sestry.

Byl krásný, slunečný den - asi kolem čtvrté hodiny odpoledne - všichni jsme leželi na pláži, klid a pohoda. Najednou se zprava doslova tryskem blížil kočár se zapřaženým koněm, kterého jeho /zřejmě opilý/ vozka šlehal bičem a hnal ho plnou rychlostí po tvrdém, vlnami omývaném pruhu písku. Šílená věc, mezi těmi několika tisíci lidí a malých dětí, jinde než v Bulharsku asi nemožné...!!! :-(( ale o to teď nejde.
Přesně v té chvíli moje malá, asi pětiletá neteř Anetka vylézala z moře a ten šíleně letící kůň ji srazil pod svá kopyta, přehnal se přes ni, ve zlomku vteřiny jsem viděla míhat se jeho kopyta okolo její hlavy a tělíčka... a vzápětí po ní přejel i ten vůz s kočím a gumová pneumatika toho vozu ji - zřejmě naštěstí - vmáčkla do písku (což jí zřejmě zachránilo před rozmačkáním) a celý vůz se zastavil pneumatikou přímo na jejím tělíčku, schouleném a doslova vlisovaném do písku.
Lidi začali řvát, sbíhali se k nám a snažili se nadzvednout těžký dřevěný vůz a malou vytáhnout. Báli jsme se, že maminka Anetky, v té době asi v pátém měsíci těhotenství, z toho leknutí potratí, protože hrozně plakala; a co se týče té malé, všichni se báli nejhoršího. Stačil jediný úder kopytem do hlavy, nebo protržení nějakých vnitřností, hrůza domyslet... Ta koňská kopyta, jak po ní v trysku přeběhla, na to nikdy v životě nezapomenu.
Anetku vytáhli, naříkala, následoval odjezd do nemocnice... V nemocnici malou důkladně vyšetřili a výsledek všechny nesmírně překvapil: měla prý neuvěřitelné štěstí a nic se jí nestalo...!! Vrátila se jen s malou náplastí na čele na nepatrné odřenince...!! Byli jsme všichni moc rádi, že to tak dopadlo, zkrátka - měla opravdu neuvěřitelné štěstí, všichni, kdo to viděli, mluvili o zázraku...
Večer jsme šli spát až o půlnoci, protože jsme to pořád probírali a radovali se ze štastného konce.
Už byla půlnoc, když si sestra v noci v posteli vzpomněla, že na ten den vlastně připadlo datum, kdy naše babička, která už bohužel zemřela a která za života nějaké - at už jakékoli - formě ´života po životě´ věřila a sama také určitými ´zvláštními´ vlastnostmi disponovala, měla narozeniny. Vyslovila to nahlas - a s úsměvem, protože se jí to zdálo úplně nepravděpodobné dodala, že „to babička snad stála v té chvíli u malé a držela nad ní ochrannou ruku" - a přesně v té chvíli, kdy to vyslovila - z ničeho nic, v naprostém bezvětří a evidentně bez jakékoliv důvodu - spadla na zem s velkou ránou - na terase stojící plná dvoulitrová plastová láhev Coca-coly, která tam od večera stála.
Podotýkám, že stůl byl naprosto pevný a absolutně rovný, láhev stála téměř uprostřed jeho desky a nikdo na terase už dávno nebyl. Byla půlnoc, horká tropická letní noc a absolutní bezvětří. To, že malá vyvázla bez jakéhokoli zranění, bylo opravdu obrovské štěstí, ale ten pád plné láhve se mi zdá taky těžko pochopitelný. Postavte dvoulitrovou láhev Coca-coly na stůl - a kolikrát se stane, že by se sama zničehonic převrátila a spadla na zem?
Mohlo to být nějaké znamení, že tam ta ´babička´ přece jen byla?

Vydáno: 24. 5. 2006

Přečetlo: 2080 čtenářů

Autor (vložil): Eva

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...