Já jsem Honza. Je mi 13 a povím vám jeden příběh.

V devadesátých letech jsme bydleli v pronajatém domě v Karviné. Byl to starý dům, který sotva držel pohromadě a dalo by se říct, že chátral.
Často jsme večer a v noci slýchávali, jakoby na půdě někdo pochodoval. Můj táta se tam šel podívat, ale nikdo tam nebyl. Slyšeli jsme to skoro každou noc. Majitel domu to být nemohl, protože ten dům sice vlastnil, ale nebydlel tam.
Tatka věřil, že je to duch nějaké staré babky, která tam kdysi umřela. Mamka na duchy nevěří a řekla, že to jen praská dřevo po teplém dnu. Jenže zní to stejné jako kroky. ..
Mamka pracovala v nemocnici a tak tatka pro ni jel autem a já jsem byl doma sám. Poté jsem znovu uslyšel ty kroky. Šel jsem ke schodišti a uviděl jsem, že jsou dveře otevřené a bylo slyšet ty kroky. Nejprve jsem si myslel, že to byl buď tatka, nebo mamka, ale potom jsem z okna uviděl, jak oba přijíždí. Dostal jsem strach.
Potom se dveře zabouchly a praskla žárovka. Strašně jsem se vyděsil a běžel jsem ven k rodičům.
Kroky se ještě několikrát opakovaly, ale já jsem je radši nevnímal. Dále jsme je neslyšeli, protože v roce 1999 jsme se odstěhovali.

Vydáno: 13. 5. 2006

Přečetlo: 2424 čtenářů

Autor (vložil): Jan P

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...