Možná se to někomu nebude zdát až tak strašidelné či záhadné, ale věřte, že mě z toho opravdu mrazilo. Stalo se to asi tak před rokem.
Měli jsme na základce v devítce fyziku a když skončila, stoupli jsme si ke dveřím a čekali, až se všichni sbalí a půjdeme na oběd.
Náš učitel stál asi tak dva metry za mnou a já na holém kříži ucítila divné hlazení a lechtání. Prudce jsem se otočila, ale všichni za mnou se chovali normálně a hlavně ode mě stáli hodně daleko.
Nějak jsem na to pozapomněla, ale druhý den jsem ten samý pocit ucítila znovu, na zátylku. Jakoby mi něčí prsty přejížděly po šíji a hlavě. Stalo se mi to hned několikrát...
Do dneška poslední, ale nejpodivnější takovýhle „sahání" bylo tentýž měsíc. Seděla jsem u kamarádky v pokojíčku a u stolu jsem malovala harpii. Ta kamarádka přecházela po pokoji a četla mi SMS od jejího kluka. Moc jsem jí neposlouchala, ani moc nevšímala. Měla jsem za to, že to, co teď cítím u hlavy, jak se nade mnou sklání je ona. Pak jsem pocítila opravdu silné vískání ve vlasech, až mi zamrazilo. Bylo mi to divné a tak jsem se otočila. Monika za mnou vůbec nebyla! Stála celou dobu na druhém konci pokoje a já na ni civěla jak z jara. Když mi popisovala, jak vystrašeně, vyděšeně ale i zároveň s jakýmsi mučednickým pohledem jsem se na ní podívala, sama jsem se pak podivila. Prý u mě takový hrozný pohled, ze kterého až mrazí v zádech, nikdy neviděla.
Tento příběh není nic moc, ale zato je to čistá pravda. Věřte mi, že jsem tak trochu ráda, že to přestalo. Ty neviditelné ruce, které mi projížděly ve vlasech a na zádech, mi opravdu naháněly strach. Vše pominulo, jakmile jsem to řekla prvnímu člověku.
Dodneška přemýšlím, jestli to byla nějaká reakce těla, nebo ruce odněkud - snad ze záhrobí?
To snad ne, ale člověk si v tomhle nemůže bejt nikdy jistej...
Vždyt co o tajemnu vlastně víme?

Vydáno: 31. 3. 2006

Přečetlo: 2110 čtenářů

Autor (vložil): Barka Farka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...