Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Noční světlo
Chtěl bych se s Vámi podělit o jeden zážitek.
Jsem z vesničky Vlastibořice na Liberecku. Místní ves je velmi stará. Uprostřed vesnice stojí starý hřbitov s krásnou, dřevěnou zvonicí a kostelem. První zmínka je kolem roku 1359, ale kostel má v sobě románský oblouk, tak je ještě asi o dost starší. Těžko říct.
Kolem naší celé vsi je les. Nahoře Hlubočice, dole Vidlí vedle Klůčka. A pak je tu les za panenkou Marií. Tam nerad chodím, přestože jsem vášnivý houbař. Mám jednoho kamaráda Myslivce, chlap jak hora, dost toho strávil v lese, nebojí se ničeho, mohl bych vyprávět, ale do tohohle lesa...

Byl jeden pozdní večer v létě 2000. Seděli jsme s klukama tuším, že u čekárny na autobus a probírali nesmysly. Pak jsem šel domů a potkal jsem Láďu. V očích měl děs a strašně se mu třásly ruce. „Okamžitě jdem na panáka“, řekl a šli jsme a cestou nám vyprávěl.
Sedím na posedu, tam u toho Suchého, starého dubu. Všechno v pohodě, když se dole z lesa objevilo malý světýlko a štráduje si to ke mně. Říkám si, jestli to není starej Donát. Taky na něj bliknu a v poho, jde si to ke mně a najednou zhasne. Chvilku ticho a pak slyším zvuk, jak když brousí kosu. No, taky to mohlo bejt lešení ze Střížovic, ale proč jsem to neslyšel dřív? No, říkám si: „je po žních, co to ten blbec dělá?“ No nic, najednou se to zase rozvítí a štráduje si to ke mně. Už mě to zarazilo, vemu dalekohled a čumím na to. Ty vole, vidím jen světlo, žádná postava kolem, ale hlavně je to divný světlo, na všechny strany, ne jako baterka, to je sloup světla, spíš lucerna, nebo tak. Čumím dál a mám takovej divnej pocit, „kulobrok“ v ruce tisknu a čekám. Zase zhasne a zase ten zvuk, „no dělá si fakt někdo prdel,“ říkám si.
Za chvíli se to rozsvítí a zas ke mně. To mohl být tak na 40 metrů tím chřáčím a žádný zvuky od stop, víš? „Hej, co tam děláš? Neser mě, nebo ti to sfouknu!“ zakřičím a vono nic. Pořád si to štráduje ke mně. No kurva drát, než to došlo k posedu, seskočil jsem těch 5 metrů jak paragán a takovej sprint jsem nezažil, ani jsem se neohlédl a teď jsem tady.
Nalil mi jeho drink (rum mixlej s hruškovicí) třesoucíma se rukama a říká. „Ty vole, já se nikdy ničeho nebál, na vojně jsme hlídali muničák, kluk se mi v rotě odprásk, v lese jsem víc než doma, ale kdybys to cítil?.
“Šoupli jsme ho tam a Láďa říká: „tak pojď, ty vole, jestli mi nevěříš!“ a sešli jsme dolů k nádrži. Vzal jsem dalekohled a koukám na les u panenky Marie. Lidi - nekecám, malý kousek nad obzorem jsem viděl malé světélko.
Do toho lesa už nechodím, vím proč. Přijďte si to zkusit, možná ten pocit zažijete. Ostatně je toho víc, co se tady zajímavého děje, ale zase příště.

Vydáno:   27. 3. 2006

Přečetlo:  2740 čtenářů
Autor (vložil): Honza

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ svetlo
8. 07. 2006 13:37
Queens
¤ rum+hruskovice
3. 06. 2006 8:37
martena
¤ jasny
25. 04. 2006 19:29
sherane
¤ Hm...
20. 04. 2006 15:43
Kdo asi...
¤ hm...
20. 04. 2006 15:41
Kdo asi...
¤ jasně
18. 04. 2006 15:06
sherane
¤ Výprava
16. 04. 2006 12:31
Pe?as
¤ turtru
11. 04. 2006 16:12
hana
¤ ale
30. 03. 2006 19:08
sherane
¤ Bludicky
29. 03. 2006 13:41
TBC-x
¤ ano
29. 03. 2006 13:09
lucíja
¤ senza
29. 03. 2006 13:06
sherane
¤ Jasně
29. 03. 2006 13:06
Petrusha
¤ senza
29. 03. 2006 13:01
sherane
¤ Jasně
29. 03. 2006 13:00
Petrusha
¤ Hmm
28. 03. 2006 14:51
Mí?a
¤ joj
28. 03. 2006 14:43
sherane
¤ dobrý
28. 03. 2006 14:03
Pepa
¤ super!
27. 03. 2006 14:36
Sparks
¤ fht
27. 03. 2006 13:26
Rynn