Rok 1997, vše se odehrálo v tomto roce. Zemřela mi babička, možná, že od ní pochází toto tajemno. Před tím se záhady nestaly.

      1. případ - Ležel jsem v posteli v obývacím pokoji, kde jsme rozestlali postel. Jinak spíme v ložnici, ale občas si rozesteleme v pátek, nebo v sobotu k televizi. Ležel jsem v posteli sám přikrytý dekou a koukal na televizi. V tom jsem zažil pocit, jak mi někdo přeběhl přes nohy. Byl to pocit, jako když se rozeběhnul náš kocour Mates a přeběhne mi přes nohy a zase skočí z postele. Podíval jsem se, kde je, ale Matýsek v obýváku vůbec nebyl. Spal u dětí v pokoji. Nezdálo se mi to a byl jsem z toho dost přepadlý.

      2. případ - Opět jsem ležel v posteli, tentokrát však v ložnici. Dana (dnes bývalá manželka) a děti byly v obýváku. Já měl zavřené dveře a koukal jen tak na televizi (na druhou v ložnici), když najednou se se mnou rozklepala celá postel, přesně pocit jako zemětřesení, které trvalo zhruba 3 - 4 vteřiny. Byl jsem z toho celý vykulený a koukal na okno a po místnosti, jak se všechno klepe, hlavně jsem měl pocit, jako kdyby měla vypadnout celá stěna s oknem ven.
Jakmile vše přestalo, honem jsem utíkal do obýváku a sděloval jsem Daně, co na to zemětřesení říká? O ničem nevěděla a koukala na mě jako na blázna.

      3. případ - Jednou večer při koukání na televizi, tentokrát i s Danou, se nám najednou rozsvítilo světlo v obýváku a po chvilce zhaslo. Toto se opakovalo asi 5x, měli jsme z toho docela strach, co se to děje. Nakonec jsem vypnul pojistku pro světla. Někdy se nám i světlo rozsvítilo bliknutím jasněji. Tento úkaz snad můžeme přiřadit k větší dodávce elektřiny, ale...
Taky jednou jsme přijeli později večer z chalupy a v obýváku se svítilo, mysleli jsme, že máme doma zloděje. Nikdo tam nebyl.

      4. případ - šli jsme si s Danou už večer lehnout do postele po televizi, děti už spaly a my pomalinku taky zabírali ke spánku, když v tom najednou slyším jasně a zřetelně naší dcery Moniky hlas, jak říká: „mami, spíš?". Otevřel jsem oči a kouknul do místa, odkud šel zvuk u dveří, nikdo tam však nebyl. Napadlo mě, že snad šla Monika na záchod, ale nikde se nerozsvítilo. Dana to slyšela také a hrozně jsme se divili, že Móňa nikde není.
Vstal jsem a šel jsem se podívat, kde je a co se děje. Byla v postýlce a sladce spala. Pak jsme nemohli usnout, pořád jsme na to mysleli.
Na nic jiného si zatím nevzpomínám, jenom můžu dodat, že jsme si pořídili psa vlčáka a od té doby se nic zvláštního u nás nestalo.

      5. Jako malý v 6 letech si vzpomínám, že jsem měl období, kdy jsem se bál usnout. Máma mě vždy držela za ruku, když jsem usínal. 6 let mě asi bylo, protože máma, když jsem se probudil z toho strašného snu, držela sestru v náruči a chodila s ní po pokoji, protože brečela (byla miminko). Popis snu, či skutečnosti?
Když jsem usínal, obklopila mě jasně bílá, zářivá stěna kolem dokola, kterou se dalo prostoupit, nebo do ní vlézt. Když jsem do ní nevstoupil, začala se hýbat směrem ke mě a zase ode mě. Měl jsem strašný strach do ní vstoupit. Hýbala se dost rychle a já přesto věděl, že spím a že se chci z toho probudit. Hrozně špatně se dalo probudit.
Tento sen se mi opakoval mnohokrát a proto jsem se poslední dobou bál usnout. Že by noční můra? Vzpomínám si tu noc, co máma chodila po pokoji se sestrou ubrečenou v náruči a já měl opět tento sen. Když jsem se snažil probudit, abych toto utrpení už neměl, tak při probuzení jsem slyšel vše, co se děje v pokoji, ale bílé světlo a stěnu jsem měl před očima a nemohl jsem se jí vůbec zbavit i přesto, že jsem byl vzhůru. Křičel jsem i na mámu, aby mě té hrůzy zbavila, ale nepomohla mi, jen nějakýma slovama, abych si zase lehl a spal. Byl to velký strach.
Nikdy jsem do toho světla nevstoupil, možná, že jsem udělal chybu a měl bych potom asi už klid. Možná, že jsem do něj mohl vstoupit i v té chvíli, co jsem byl vzhůru.

Nevím, ale myslím si, že od té doby se mi ten sen, nebo noční můra už nevrátily.

Vydáno: 26. 3. 2006

Přečetlo: 1950 čtenářů

Autor (vložil): Karlos

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ mlha

26. 03. 2006 17:22

Abetka

Číst komentáře