Většinu nemocí si člověk způsobí sám. Svým způsobem života. Některé však i způsobem myšlení. Většina věcí jde vysvětlit logickou cestou. Jsou však i případy, kdy už logika nestačí. A člověk se uchyluje k nevysvětlitelným věcem, přičemž se většinou aktivuje jeho podvědomí. Logika a paranormální věda jakoby se vylučovaly. Tak např. ve hře, když budete věřit v jedno číslo, možná padne. Když budete myslet opravdu silně, možná padne, ale musíte logicky vsadit jen na jedno číslo, jinak na jedno prohrajete. S tohoto jednoduchého příkladu vyplývá, že by věda (logika) a paranormální měly spolupracovat. Nevysvětlovat hloupé věci hned paranormálními, i když tu jsou. Někdy je vysvětlení prosté - logické. Každou věc můžete vysvětlit logicky a paranormálně. Např. jdu ven pro jídlo. Buď mám hlad, nebo mě vyslala cizí moc. Prostě většinu duchů si člověk vytvoří sám. Pak jsou ale určité nevysvětlitelné.
První zásada je logicky uvažovat a nehledat příliž složitá vysvětlení. Teorie relativity říká, že každé těleso způsobuje deformaci v časoprostoru. To může u určitých lidí způsobovat nadpřirozené schopnosti. Ale nemusí to být vždy těleso (amulet, přírodní uklidňující energie, voda), ale i činnosti jako radost, smutek, vztek... Dnes však působí mnoho činitelů, kterou energii takto získanou bere - např. sedavý způsob života, ale i počítače, přehrávače... Dnešní lidé v podstatě hloupnou. Hraní počítačových her, když hrajete jednou, tak to připadá jako změna, ale pořád? Cílem každé hry je někoho zabít. Od legračních panáků až po téměř dokonalé postavy lidí - takový trenažér vraha. Tito lidé už jsou na to tak závislí, že jim to ani nepřijde a dále vyhledávají podobné hry. Pak se lehce stane, že si ničeho neváží, ani lidského života - jsou brutální tak, jak se to podvědomě naučili ve hrách. Žijí v úplně jiném světě (něco jako film Matrix) a jen těžko se vrací do normálního života - je totiž nudný. Pro toho, kdo žije pestře a dokáže se radovat z maličkostí, je to jiné. Ale hráči - pro ně je to jakýsi katalyzátor (vybíjí si na hrách energii). A s hrama stoupá adrenalin. Proto mladí spíš koukají na adrenalinové filmy a dále jsou na nich jakoby závislí. Musí to mít jako katalyzátor - odpočinek od normálního života. Když to tak berou, je to v pořádku, ale jen v určité míry. Některé hry jsou založeny na tom, aby si naplánovali postup zabíjení - dokonalý výcvik vrahů, kteří nemají předsudky, nedokáží si představit, jaké to bude pro rodinu zabitého - prostě jsou už citově jakoby imunní. Není takový každý, ale slabí duchem podlehnou. Je jich málo, ale rozrůstají se. Čím pevnější vůli máte, tím jste na tom lépe.
V současnosti je lidstvo agresivní, způsobuje to stres v práci a přehnaná agrese ve filmech, hrách... Pak vás temná strana pohltí. Např. ve vzteku člověk udělá to, co ani nechtěl udělat - temná strana duše je od narození potlačená, ale je. Člověk má zakódovány v mozku věci, které dělal od dětství až po dospělost. Když umírá, někteří si jakoby vzpomenou na dětství, promítne se vše, co do něho uloží. Člověk jakoby zapomínal. Jen málokdo si pamatuje vše, co řekl, nebo udělal. Mozek si pamatuje jen důležitější věci, které se při umírání promítnou. Ale co ve stresu udělá slabý jedinec. Je zvyklý zabíjet - nemá z toho strach. Lidstvo je čím dál agresivnější a tím i vystresovanější. Na to nemusí hrát hry. Člověk má v sobě mnoho síly, není žádná temná nebo dobrá energie. Je jen jedna, záleží na tom, na co ji člověk využije. Každá vražda, každé zlé slovo je většinou v zájmu dobra, ale jakého? Hloupí tupí myslí jen na sebe. Pak v zájmu své pravdy a správné věci pro něj může zabít. Zkrátka lidstvo pomalu hloupne, většinu činností člověk přenechává na počítačích a zapomíná racionálně myslet. Stres, sedavý způsob života a jeho vlastní pocity ho většinou ubíjí. Pořád míň a míň lidí se dokáže radovat z maličkostí. Dřív se stavěly skvostné paláce, římsy, oblouky, chrliče, sochy. A dnes je tupý trend co nejjednodušší tvar. Mrakodrapy - většinou čtvercové bez nápadu. Všude reklamy - přeplácané. Např. krásné stavby uklidňují, jako ticho přírody, ale té ubývá. Místo toho je tu rušná džungle - nepřirozený ruch. Venkovanovi vadí nuda a chce do velkoměsta, člověk z velkoměsta chce na venkov, aby si z toho blázince odpočinul. Staré, ale trefné přísloví. Blázince... Člověk sice v určitých oblastech je dokonale chytrý, ale v jiných úplně zaostává. Např. slušné vychování. Jde to pozvolna, ale jde. Člověk jakoby nebyl spokojený s tím, co má. Únik od společnosti a odpočinou si je takové jako katalyzátor u hráčů počítačových her. V malém množství pomůžou, uklidní se na venkově a vrátí se zpátky do toho rušného, smogem zamořeného blázince. Načerpá tak sílu. Jenže přírody ubývá. Čím dál víc se lidstvo rozmnožuje a ničí klid a vytváří ruch. Jak tomu zamezit? Za prvé - poučení z chyb. Např. recyklace. Ale když je člověk hloupý, řekne si, proč chodit někam do kontejneru, když to můžu doma spálit a ušetřit si tak čas? Každý by měl myslet dopředu, nejen hloupě na sebe, ale i na druhé, tj. ostatní lidi, i na přírodu. Ale dělá to každý? To ne. U některých se vytvoří nectnosti temné strany, jako pýcha, zášt... Ne vše zkrátka chce vysvětlovat paranormálně.
Je pravda, že dobrý člověk (ne štastný - může být štastný na úkor jiného) žije déle než ten, co se za něčím honí. Přeci každý chce být štastný, ale nesmí tím omezovat druhé. To je demokracie. Existují kromě vymyšlených sil ty skutečné, každý člověk má svého anděla, ochranného ducha. Když se mu znelíbí, pak špatně dopadne. At už tomu člověk chce nebo nechce věřit, všechno zlé se mu jednou vrátí. Ale kdo mu to vrátí, nebo co? To není úkolem, aby to člověk řešil. Nesnažit se vyřešit, co už jednou vyřešeno bylo. Hlavní sílu má náš vlastní duch v tomto reálném světě, pak síly ostatní, at už energie, kterou využívá např. k telepatii, nebo síla zemřelých duší, které člověk budí ze spánku. Říká se, že ti duchové, co tu jsou, většinou mají určitý problém, který nestihli vyřešit. Je to jen teorie, nebo pravda? Proč to ale zkoušet a vytvářet problémy. Pak se opravdu může stát, že duše nenajde klid a bloudí mezi světem živých a mrtvých. Od mrtvých se ještě nikdo nevrátil, tak tahle teorie zní docela logicky i paranormálně. Někteří lidé píší budoucnost na papír a pak to skončí. Chtějí něco vyřešit. Sedl na ně duch, nebo to dělají vlastními silami - možná obojí. Ale hlavní je nevytvářet problémy. A hlavním problémem je chování lidí k sobě navzájem. Člověk jakoby žil v neustálém stresu. Ráno vstane a jde do práce - z ní je vyčerpán, vrátí se domů, lehne a odpočívá, večer kouká tupě na televizi - je už na ní tak závislý - pomalu ze stereotypu hloupne. Není pořádně ukojená jeho touha po akci adrenalinu tak, jen buď kouká na televizi, nebo naopak dělá stále adrenalinové sporty - parašutisté, skákání na laně atd. S adrenalinem stoupá i agrese, kterou musí někde vybít - tj. televize, hry, sport, mluvení, jeho práce, atd. - prostě katalyzátor. Nesmí tomu však propadnout, protože vše, co děláme, je jako malá droga - děláme to proto, protože nám to přináší dobrý pocit. Ukojí to naše choutky. Ale nesmíme tím omezovat ostatní - a přijít na to, jak žít harmonicky se všemi, je opravdu problém, který se musí řešit. Člověk musí nejdříve hledat chyby u sebe, pak až u ostatních. Spořádaně žít, občas si však může užít, ale hlavně to chce se pořád učit a naslouchat druhým, popřípadě jim radami pomáhat. Jen takoví najdou klid a nebude tu strašit na věky. Věřte, čemu chcete, ale hlavně nevytvářejte hloupé chyby - na ty vás většinou upozorní vaši blízcí, kteří to ze svého pohledu myslí dobře. Čím víc toho znáte a umíte - tím méně nepodlehnete hloupým myšlenkám. Každý je v něčem lepší než druhý a v něčem horší. Proto chce to mít kamarády a čas od času se ohlédnout, aby se nevytvářely chyby hned od začátku. A aby byla možná náprava.

Mě osobně se stalo, že jsem byl s tátou propojen, jakoby nějakou silou. Bolela mě noha a břicho a táta měl potíže s nohou se zažíváním. Přírodní léčitel prý pozná na svém těle to, co jinému vadí - ty silnější to prý dokáží ovládat a vyléčit.
Sestra zase usilovně myslela na mámu a té se zpotil krk - jakoby dýchala za ní, když se sestra dusila. Myslím, že každý tu schopnost má, ale je potlačena jeho způsobem života. Člověk má přeci složitý organismus, který se každý den dozdravuje, ale on neví, proč prostě to dělá automaticky. Jen někteří dokáží tyto síly ovládat. Vychází mi, že když na něco usilovně myslíte, tak to dokážete, ale každá aktivita má svou protireakci - teorie sil. Ty brání v tom, aby tu schopnost měl člověk trvale. Teorie koule: Vy jste ve středu a čas od času se vychýlíte do nějaké stany - v kouli jsou protipóly, jako vztek a smích. Na vykompenzování je nejlepší použít protipól. Když se dva perou, třetí se směje. Teorie smíchu s protipólem vzteku může nemoc vyléčit.

Vydáno: 14. 11. 2004

Přečetlo: 2467 čtenářů

Autor (vložil): D. H.

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ hm

9. 12. 2011 10:38

ArmandoBlanchard

¤ blbost

23. 12. 2005 10:04

Sam

¤ vebv

14. 12. 2005 17:08

Jeiden

Číst komentáře