Když mi umřel loni táta, zůstala vila po našich úplně prázdná. S bráchou jsme likvidovali věci a chystali dům pro prodej. Do domu se jezdilo vyklízet o víkendu, přes týden jsme se s bráchou střídali s občasnými kontrolami.
Vždycky se svítilo ve sklepě a okno v mezipatře (které se nikdy neotvíralo, jelikož šlo špatně..) bylo vždy dokořán otevřené!!!

Byla zima (leden, únor), všude sníh beze stop. Ve sklepě jsme vždy zhasli a po pár dnech jsem volala bráchovi, nebo on mě, a nadávali jsme si, že se tam zase svítí...

Pak jsem si vzpomněla, že táta, když mamka umřela a zůstal přes týden ve vile sám, topil jen v kuchyni a chodil si sedat do sklepa ke kotli, ohřívat se... V duchu jsem se tátovi omluvila, že dům prodáváme, ale že nemáme jinou možnost. Svítit tam pak přestalo, okno se už nikdy neotevřelo.
Jen v den, kdy se podepisovala kupní smlouva, tak zničeho nic se rozťala v půli tátova oblíbená meruňka...

Vydáno: 17. 3. 2006

Přečetlo: 2171 čtenářů

Autor (vložil): Mína

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ pro Pavlínu

17. 03. 2006 13:38

Mína

¤ De ja vue?

17. 03. 2006 12:24

Pavlína

Číst komentáře