Vždycky jsem věřila, že duchové existují, ale nikdy se mi nic nestalo, co by to dokazovalo, až jednoho večera...
Byla jsem sama doma a seděla na své posteli v pokoji, a jen tak mě napadlo, že si vytáhnu z terária našeho potkana. Vstanula jsem z postele, otevřela terárium a víko položila vedle skříně. Potkan už netrpělivě čekal, až si ho vytáhnu ven a pohraju si s ním. Když jsem se však nad něj sklonila, z ničeho nic ztuhnul a vůbec se nehýbal.
Začala jsem pocitovat chlad po celém těle a bylo mi hned jasné, že něco není v pořádku. Najednou se přímo za mnou ozval zvuk, jako by někdo „šoural“ nohama o koberec. Úplně jsem strachy ztuhla, a pak ucítila slabý vánek, jako by mi někdo nebo něco dýchlo za krk. Strašně jsem se bála a hodnou chvíli jsem se nemohla pohnout. Pak jsem se ale vzpamatovala a rychle zavřela terárko a posadila se zpět na postel. Zapnula jsem si rádio, ale nic nehrálo a když můj pohled zabloudil do chodbičky, přeletělo něco malého černého přímo středem místnosti.
Dodnes nevím, co to bylo, ale když se má mamka vrátila domů, ještě jsem seděla ztuhlá na posteli a nevnímala volání, ruce jsem měla ledové a srdce až v krku.
Připomínám ještě, že věřím tomu, že všechna zvířata mají šestý smysl. Dokladem toho je náš potkan, který pak nechtěl vůbec vylézt ven z terária, přestože se vždycky dere ven.

Vydáno: 1. 12. 2003

Přečetlo: 2570 čtenářů

Autor (vložil): G

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...