• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Ani nevím, jak po přečtení pár příběhů na těchto stránkách začít. Možná můj příběh někoho osloví, nebo třeba upadne v zapomnění stejně rychle, jako přišel na svět...

Brzy po zamilování jsem se nastěhovala do bytu svého přítele. Nikdy mě tajemno nezajímalo, spíš by se dalo říci, že ani neoslovilo. Jen jsem o sobě od mala věděla, že jsem možná trošku víc vnímavější, ale nijak jsem se nad tím nepozastavila.
Po nastěhování se do bytu, jak bych tenkrát řekla - hnízdečka lásky, jsem měla pocit, že někdo, nebo něco je stále v bytě přítomno. Nedalo se to vysvětlit, ovládal mě neuvěřitelný strach a můj později manžel pro to zpočátku nemíval ani pochopení. Neumněla jsem si představit být v bytě sama a ve tmě. Ta představa mě děsila a to moc. Jediné, co mě uklidňovalo bylo, že to něco, či někdo, respektuje moje soukromí, soukromí mé ložnice. Těžko popsat moje pocity, jako by vás skrz naskrz probodávaly pohledem jakési zvláštní oči, které se ale vždy zastavily před ložnicí. Nebudu rozvíjet svoje teorie proč, co a ono, ale bylo tomu tak!
Po narození naší holčičky šlo manželství od desíti k pěti a já se samozřejmě stávala čím dál víc neštastnou. Nikdy se vám neobjeví v životě asi nic náhodou a tak se nám s manželem objevila v životě žena, která nás oba přivedla na cestu sebepoznání. Asi moc silné slovo, ale byla tu snaha poznat, co se děje, dělo a dít bude. Mojí útěchou bylo, že po soukromé návštěvě bylo mně i mému manželovi řečeno, že jestli něco opravdu cítím, tak mi má věřit. Byla jsem na sebe náležitě pyšná a zároveň vyděšená a zvědavá. Nebyla to jediná věc, kterou jsem cítila, zažila jsem několik prazvláštních věcí a v té době netušila, jaké další a další mě ještě čekají.
Po nějakém čase a soukromém trápení jsem usedla večer ke stolu a po vzoru jedné knížky si vytvořila kyvadýlko, pevně rozhodnuta, že svému vlastnímu já položím několik otázek a potom sama rozhodnu, jaká mě čeká budoucnost.
Začalo to nevinně, padaly opravdu otázky typu, zda mě manžel miluje a bláhově jsem neslyšela to křičící já ve mně samotný, že odpověď dávno znám a proč se znovu ptát. Nevím, jestli bohudík, či bohužel, položila jsem otázku týkající se energie, kterou jsem už léta v bytě cítila. Zprvu jsem měla mražení po celém těle, ale to vždy, když jsem na tu energii myslela. Dokonce mi kyvadýlko i odpovídalo, bohužel jsem položila otázku, zda tu energii, nebo ducha, nebo jak to nazvat, znám. Nikdo si neumí představit, jakou silou mi byla ruka ke stolu přiražena. Nevím, co přesně se stalo, ale následoval můj tehdy histerický a moc vyděšený křik a dala se do mě ohromná zima. Opravdu jsem nebyla k utišení a dostala takovou zimnici, že jsem nevěděla, co si se svým strachem počít. Následovalo vlastní sebepřesvědčování, že není důvod se obávat a že to jsou jen moje fantazie.
Ale časem vše dospělo k tomu, že jsem dokázala s tou energii komunikovat a někdo z vás určitě hned pochopí, že na to nejsou potřeba slova vyslovená nahlas. Je to, jako když mluvíte s někým v duchu.
Možná jsem téhle situace měla využít, ale v té době jsem to nedokázala a moje komunikace s energií mi pouze zaháněla mou vnitřní samotu. Jednoho dne však komunikace přestala, nevěděla jsem proč a z počátečního strachu, který jsem cítila, se stal po roční komunikaci veliký smutek. Jediné, čeho jsem během toho roku dosáhla, bylo navštívit kartářku a zjistit, co se děje. Bylo mi řečeno, že jsem navázala komunikaci s někým, kdo tragicky zemřel a nemůže najít cestu tam, kam by chtěl, „zbloudilá duše“ to tehdy nazvala. Opravdu jsem se dozvěděla od maminky mého tehdejšího manžela, že ten byt obývali manželé, ale byli z důvodů, které není potřeba vysvětlovat, vyhnáni tehdejší stranou, která byla u moci. Jeden z páru, muž, to opravdu neustál a spáchal sebevraždu.
Paní mi z karet řekla, jak ten muž vypadal a já otázkami u své tehdejší tchýně také zjištovala, jak pán vypadal, popis se shodoval. Bylo to zvláštní zjištění.
Možná mě tehdy ovládal pouze strach, možná jsem byla otevřenější díky blížícímu se rozvodu a trápení věcem, za které pronikne málokdo.
Ale nebylo to jediné zvláštní setkání s něčím takovým a tak jediné, o co se snažím, je porozumnět sama sobě a v mých devětadvaceti letech mám před sebou moc dlouhou cestu...