    Zdravím příznivce tajemna. Ráda bych se s Vámi podělila o zážitek, který jsme zažili s manželem na zámku Mostov u Chebu.

    Strávili jsme zde prodloužený víkend. Ubytovaní jsme byli přímo v zámku v apartmá po baronce Olze Haas (pokoj 201), která zde žila se svojí rodinou. Zámek již na první pohled působí zvláštním dojmem. Možná je to tím že by potřeboval rekonstrukci. Místo je to ale krásné, zvláštní a má svoje kouzlo.

    Již po příchodu do apartmá jsem měla zvláštní pocit něčí přítomnosti. Jsem citlivější na jisté energie. Můj manžel necítí nic, ale po víkendu stráveném zde, už v cosi věřit začal. Už odpoledne, když jsme byli v apartmá a prohlíželi si knihy v knihovně umístěné v obývacím pokoji jsme z ložnice uslyšeli skřípavý zvuk otvírající se skříně nebo dveří. Když jsme do pokoje vešli, nikde nic. To hlavní ale začalo v noci po jedné hodině ranní. Leželi jsme v posteli, a náhle jsme slyšeli kroky, které vycházeli z obývacího pokoje. Všude byla dřevěná podlaha, takže to bylo velmi hlasitě slyšet jak skřípaly prkna. Vždy jsme slyšeli několik kroků, pak zase chvíli klid. Pak se kroky přemístili i do ložnice, to už jsme měli teda fakt bobky. Později jsme uslyšeli velkou ránu, která vycházela z obývacího pokoje, když jsem tam manžela vyslala, nikde nic. Já byla totálně vyděšená a nemohla jsem vůbec usnout. Mezitím manžel usnul. Zírala jsem do tmy, oči vytřeštěný strachy. A tu najednou slyším, jak někdo bere za kliku dveří a ty dveře se otevřely! Myslela jsem že se zblázním strachy! Pustila jsem si televizi, abych se tolik nebála a rozsvítila lampičku. Asi tak za půl hodiny jsem ucítila, jak kdyby si někdo sednul na okraj postele! Šílený! Tu noc jsem neusnula vůbec. Druhý den jsem šla na masáž a vyprávěla jsem tento zážitek masérce. Vůbec se tomu nedivila, prý se to občas stává a vyprávěla mi příběh, který se zde udál.

    Na zámku žila rodina barona Haase, která vlastnila porcelánku. Manželé Georg a Olga Haas měli dvě děti. Syna a dceru Emu. Dříve bylo běžné, že se sňatky domlouvaly již v dětství. Ema byla přislíbená jistému bohatému pánovi. Ona ho ale nemilovala a tak uprosila tatínka, aby si mola vzít chlapce, kterého opravdu milovala. Bohatý pán to ale nerozdýchal a přijel se na zámek pomstít. Milého Emy zavraždil společně s dalším služebnictvem, které bylo v zámku. Byl to prý hrozný masakr. Ema tuto ztrátu nerozdýchala a v zahradě zámku se oběsila ve svatebních šatech. A její komorná situaci nezvládla a oběsila se na půdě (dnes je zde pokoj č. 307, můžete se zde také ubytovat a prý tam taky straší). Starý pán zámku Georg se střelil do hlavy. Jediný kdo zemřel přirozenou smrtí byla Olga.

    Po tomto zjištění jsem byla vystrašená ještě víc a vůbec jsem se netěšila na další noc. Večer jsem si sedla na postel a poprosila jsem „to cosi“ ať nás to nechá na pokoji. Opět jsme v noci slyšeli kroky, ale už to nebylo tolik intenzivní. Dveře do obývacího pokoje jsem pro jistotu zavřela. Opět po jedné hodině ranní jsem uslyšela, jak na ty dveře někdo klepe! Pak už byl myslím klid, podařilo se mi konečně usnout.

    Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ale to co jsme s manželem prožili je něco neuvěřitelného! Návštěvu zámku doporučuji všem, kdo mají tyto věci rádi. Já už tam teda nejedu, mě to stačilo.

Přikládám i fotky zámku a našeho apartmá pro lepší představivost.