    Tatínek ležel si třičtvrtě roku na LDN. Byl veselý a kdyby mohl chodit, tak byl v 82 letech ještě "Jura". Každý den jsme si v šest hodin večer telefonovali.

    Jednou jsem mu volala a nebral mi telefon. "To je divné", říkala jsem si, "asi si nějak vypnul zvonění nebo co..." Druhý den jsem mu už od pěti volala, ale tatínek pořád telefon nezvedal. V šest hodin a pět minut telefon začal zvonit, ale než jsem k němu doběhla, tak zvonit přestal. Podívala jsem se na telefon a měla jsem nepřijatý hovor od tatínka. Spadl mi kámen ze srdce a volala jsem zpět, ale telefon nikdo nezvedal. Asi za deset minut mi volal tatínkův lékař, že tatínek v šest hodin umřel.

    Do dneška si nedovedu vysvětlit, jak jsem mohla mít nepřijatý hovor od tatínka. Ptala jsem se dcery (je zdravotní sestřička) jestli mi nemohla volat nějaká sestřička. Ta mi to vyvrátila, že sestřičky nesmí volat a že věci uklízejí až později, kdy člověk zemře. Tak si to vysvětluji tak, že se tatínek se mnou tímto způsobem rozloučil.

Vydáno: 16. 6. 2016

Přečetlo: 2065 čtenářů

Autor (vložil): akna

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ No

17. 06. 2016 22:19

missi

Číst komentáře