Chtela bych se podelit o sve zazitky.

Brzy to bude rok, co mi ze zivota odesel milovany tatinek. S jeho smrti, s tim, ze by proste prestal existovat, jsem se nedokazala smirit a prosila jsem Boha o znameni, ze je v poradku.

Prvni zazitek:

Bylo to asi 4 dny po jeho smrti, kdy me ze snu vyrusil pocit, ze nejsem sama. Jeste jsem ani neotevrela oci a uvidela jsem dusi maleho ditete. Spis asi chlapce. Ta duse byla hyperaktivni, vztekla se, behala kolem me, byla rozmazana a kricela. Odbehla do vedlejsi mistnosti a ja dostala strach, ze se vrati. Predstavila jsem si, ze jsem ji zavrela tezke betonove dvere a ona do nich zacala busit a kricet a jak busila do dveri, dopadaly na muj oblicej vibrace. V tom uz jsem to nevydrzela a otevrela jsem oci a bylo to pryc. Pochopila jsem. Byla jsem ve stavu alfa, videla jsem to tretim okem, dvere jsem dokazala vytvorit, protoze svet duchu je tvoren energii a myslenka je prece take energie.

Zazitek druhy:

Byla jsem v mistnosti s nasimi 1,5 roku starymi dvojcatky. Dopadl na me smutek a na chvili jsem ztratila pozornost a jedna z holcicek utekla do vedlejsi mistnosti. Najednou nekdo rekl !pozor! Bezela jsem se podivat, co se deje. Dcerka vylezla pres postel na okno a chytla jsem ji ve chvili, kdy by byla upadla na zem vedle postele. Ten hlas urcite patril tatinkovi. Hlida nas.

Zazitek treti:

Na Vanoce jsem tatinka prosila, aby nas navstivil. Jeho pritomnost jsem citila uz od rana. Kdyz jsme si vecer v tatinkove dome predali darky, jedna z dcer pribehla do obyvaku z vedlejsi mistnosti trosku vystrasene a rekla,, Bojim pana,,.

Dalsi zazitky:

Slysela jsem v tatinkove dome cvaknout dvere, kdyz tam nikdo nebyl. Videla jsem jednou zablesk svetla v pokojicku nasich deti. Videla jsem dvakrat projit kolem nas jakoby energeticky pruh (myslim, ze takto se muzou lidske duse mezi nami pohybovat, vypada to trosku jako svetelny pruh). Takove svetlo vidam i kolem lidi a vsech predmetu (asi energeticke pole). Zvlastni je take to, ze kdyz jsme doma hledali dva dny dudlicek pro panenku. Objevil se dalsi den rano na miste, kde predtim stoprocentne nebyl, jako by homtam nekdo polozil. Dokonce i muj manzel, ktery nikdy nicemu neveril, prijal fakt, ze tatinek je porad s nami. Pokousim se s nim komunikovat telepaticky a funguje to uzasne. Nekdy mi posle nejakou myslenku (jako by mi pustil do hlavy film, aby mi objasnil veci, ktere me trapi a divam se na prilis subjektivne), nekdy jenom vnimam jeho pocity a nekdy proste citim, ze tady je. Diky tomu muzu zit stastnejsi zivot. Protoze vim, ze je v poradku a ze se jednou shledame.

Vydáno: 2. 3. 2016

Přečetlo: 2786 čtenářů

Autor (vložil): Juditha

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ To..

3. 02. 2017 13:43

demon hopskulka

¤ Info z druhej strany.

4. 03. 2016 7:47

Kybernaut

Číst komentáře