Zdravím čtenáře tohoto webu.
Vzpomněl jsem si ještě na jeden paranormální zážitek, když mi bylo asi 12 let.

    Bydlím v panelovém domě, který v té době (kolem roku 2005) procházel rekonstrukcí, součástí které byla výměna dlaždiček před dveřmi do domu. Dva dny se tím vchodem nesmělo chodit kvůli zasychání. To v praxi znamenalo, že aby se člověk dostal domů / ven, musel použít sousední vchod. Nejdříve však musel projít sklepem, který oba vchody spojuje.

    Od dětství jsem ten sklep neměl rád. Je takový protáhlý, špatně osvětlený, u vodovodního a odpadového potrubí jsou slyšet zvuky snad z celého domu, hučí tam voda a celkově mi to tam dříve připadalo nepříjemné. Dnes už se ho nebojím, ale stejně se tam necítím úplně v pohodě.
    Ty dva dny byly pro mě otázka každodenního překonávání. A čeho jsem se opravdu bál nejvíce, bylo hned první projití. Každý malý kluk se něčeho bojí a pro mě byl ten sklep hrozné místo.

    Aby toho nebylo málo, první průchod sklepem pro mě byl ráno, když jsem šel do školy.
    Také shodou okolností, otec byl na cestě z noční, máma v práci, brácha na cestě na střední školu a já byl doma sám. Vím, že se teď možná budete usmívat, nebo přímo smát, ale kdyby jste viděli, jak já se dokázal vypsychovat :). Asi mi přidalo i to, že jsem musel svítit malou lampičkou, abych v pokoji něco viděl. Bál jsem se tím sklepem projít. Vzpomněl jsem si na příhodu z mých deseti let, o které píšu v článku "U kamaráda na půdě" a dokázal jsem se vystrašit takovým způsobem, že jsem se i doma pohyboval tak, jakože za každým rohem něco je :).

    Pro ty, kdo si teď říkají, že tento článek je jen výplod dětské fantazie, prosím dočtěte do konce. Totéž jsem si říkal donedávna i já.

    Těsně před odchodem z bytu si živě pamatuji, jak sedím na posteli a odhodlávám se odejít. Mám dojem, že mi i několikrát přejel mráz po zádech, ale ruku do ohně za to nedám, je to již více jak 10 let stará historka.
    Najednou v otevřených dveřích do předsíně zahlédnu velmi zvláštní a nepřirozené bílé světlo nepravidelného tvaru, jak proletí před pokojem z vedlejší místnosti směrem na dveře od bytu a za cca 1 sekundu se ozve rána do dveří. Nevím jak jsem to dokázal posoudit, ale byl jsem přesvědčený, že rána šla ze vnitř bytu. Přesně takový zvuk, charakter i hlasitost odpovídá tomu, jako když skočíte na zavřené dveře. Pes, který ležel se mnou v pokoji zvedl hlavu a s nastraženýma ušima dlouho koukal do předsíně a ani se nehnul. Hned jak jsem si uvědomil co se stalo, vystřelil jsem z bytu a proběhl sklepem, ani jsem nevěděl jak :)

    Dlouho jsem příhodu považoval za výplod dětského strachu spojeného s fantazií. Nedávno jsem si však z ničeho nic na tu událost vzpomněl a uvědomil jsem si, že tenkrát jsem si "ducha" (tenkrát jsem všemu říkal duch) představoval jako obrys, nebo mlha ve tvaru lidského těla. A pouze lidského těla. Tenkrát jsem nevěděl o tom, že jsou i jiné tvary. Také jsem nevěděl, že to, čemu jsem říkal duch, může být i ve formě právě toho bílého světla. A reakci psa jsem tenkrát pozoroval, ale taky jsem tomu nepřikládal takovou váhu.
    Jinými slovy, odehráli se jevy, které bych dokázal identifikovat mnohem později, asi tak o 8 let. Navíc si to ráno pamatuji tak přesně a opravdu živě. Přesně tak, jako jiné paranormální zážitky.
    Už nevěřím tomu, že se jednalo o výplod dětské fantazie. Věřím, a cítím, že v tomhle bylo něco víc.

Vydáno: 25. 4. 2015

Přečetlo: 2371 čtenářů

Autor (vložil): Martin Svoboda

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Dano

30. 04. 2015 17:39

Martin Svoboda

¤ Martine

30. 04. 2015 16:26

Dana P.

Číst komentáře