• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

    Jak už to v životě bývá, potkají nás krásné události i ty velice smutné... Jeden příběh, pro některé nezajímavý, pro mne tak důležitý, který mi pomohl k dalšímu žití..

    Měla jsem maminku, mám tatínka a tři sourozence.. V období dospívání nám oznámili, že je maminka nemocná, jak a co jsme věděli, ale člověk stále doufá a nepřipouští si to nejhorší..

    Tatínek maminku doprovázel na chemoterapie, jako vždy loučení, ahoj mami, ahoj tati, uvidíme se večer.. Maminku si tam nechali.. Jednoho dne zazvonil telefon a bylo mi řečeno UMŘELA.. Ano, v tu chvíli člověk nechápal nic co se kolem něj děje.. Proč, ale my jsme se nerozloučili, neřekla jsem ji mám tě tak ráda, jsi silná! Vracel se mi ten běžný pohled, kdy oba stojí u výtahu a já zas pospíchám někam, mezi řečí... Snažila jsem se si tu myšlenku nepřipouštět k tělu, ale uvnitř mého těla mě to svíralo, plakalo, ničilo...

    Jednoho večera, jsem šla spát, byl to sen? Mám pocit že nebyl, cítila jsem vše, slyšela co řekla, prožila to, nikdy nic v žitě, jako realita, jak okamžik, který se stal..

    Kdysi maminka pracovala na ambasádě v Ljublani, vždy nám volala... Žila jsem s tím pocitem, že kdybych mohla vrátit čas, rozloučila bych se!!! Okamžik který jsem procítila, bylo že zvonil telefon, běžný den, kdy tel zvedá tatínek, s někým mluví, říká děti volá maminka a chce Lucinku.. Lucko........ Přijdu k telefonu, zmatená vždyť už nežije, proč, co? Nechápu.. V telefonu hlas, ten jemný a krásný hlas mé maminky.. Lucinko na nic se neptej, nemáme čas spolu mluvit, chci se s tebou rozloučit... Se všemi jsem se rozloučila, s tebou se loučím teď. Mami, ale maminko, mamí, jak a kde jsi.. Nic se neptej, mám tě ráda, miluji tě, měj se krásně a dávej na všechny pozor Lucinko...

    To ráno jsem vstala jako někdo jiný, v tu dobu si jistá, že smrt si nás vezme jednou všechny. Cítila jsem energii, radost, necítila jsem sen! Cítila jsem okamžik, který se stal.. Od té doby, vzpomínám a děkuji za ten okamžik. Strašně mi pomohl...

Děkuji maminko!!!