    Mám od dětství kamarádku Janu. Máme stejně staré děti a i naše rodiny se stýkaly; stejně jako my spolu kamarádí i naše děti. Jezdili jsme společně na výlety, navštěvovali se u nich nebo u nás na chalupě. Bydlíme ve stejné ulici, koukáme si navzájem do oken.

    Loni se v rodině Jany stala velká tragedie - její muž Mirek šel k lékaři a na přechodu ho smetlo nákladní auto. Stalo se to 9.prosince ráno; ležel v nemocnici v umělém spánku a těsně před Vánocemi, 21. prosince zemřel. Jana byla úplně zdrcená, psychicky se zhroutila a při životě ji držely jen děti a vnoučata. Děti ji donutily navštívit i psychiatra, bály se, aby si něco neudělala.

    Dnes ráno za mnou přišla; říkala mi, že se jí dvakrát v krátké době za sebou staly věci, které nemůže říci ani dětem, natož psychiatrovi, všichni by ji měli za blázna.

    Vyprávěla mi dost neuvěřitelný příběh - minulý měsíc měla narozeniny. Oslavila je s rodinami dětí, ale večer, když zůstala sama, padl na ni splín. Rozplakala se a nahlas řekla: " Mirku, to se nemělo stát, měla jsem jít do toho města s tebou a byli bychom spolu napořád". Bylo čtvrt na dvě v noci, dívala se na budík. Sotva to dořekla, začala se třást Mirkova skříň. Jana rozsvítila lampičku a dívala se, jak se třese, po několika vteřinách se otevřely dveře skříně a rázem vše ustalo. Podivné bylo, že její a Mirkova skříň stojí vedle sebe a ta její byla v klidu.

    Na dnešek v noci, právě rok od tragedie, na ni vše zase dolehlo; lehla si do postele a zoufale plakala. Kolem druhé hodiny v noci, když její krize dosáhla vrcholu a přemýšlela o tom, že by vše skončila, se najednou v ložnici rozsvítil bílý světelný sloup. Světlo bylo úžasně uklidňující, šel z něho takový klid a síla, jakou už dávno nepocítila. Nebála se, jen se dívala a cítila, že je to Mirkovo poselství. Sloup svítil asi minutu, pak pomalu zhasínal. Jana usnula a říkala, že tak klidně od Mirkovy smrti nespala.

    Ráno přišla za mnou a pokoušely jsme se to nějak racionálně vysvětlit, ale na nic jsme nepřišly. Jsou věci mezi nebem a zemí, kterým nemůžeme porozumět a ani nějak vysvětlit...

Vydáno: 9. 12. 2014

Přečetlo: 2707 čtenářů

Autor (vložil): xantipa

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...