    Ahoj všichni. Tak jsem se sem proklikal, ani nevim jak a po pročítání vašich příběhů jsem zjistil, že se mi podobné zážitky staly taky a skoro jsem na ně zapoměl. Tak jsem se rozhodl, že sem nějaké taky napíšu.

    Když jsme se rozešli s přítelkyní, tak jsem se nastěhoval zpátky k mámě. Ta už byla víc u přítele než doma, tak jsem byl zvyklý být sám. Proto mě docela překvapilo, že jsem jednoho večera zjistil, že se bojim. Nevěděl jsem čeho, nebyl žádný důvod a pro mě to byl docela nezvyk. Neměl jsem náladu na hraní her na počítači, jak jsem byl zvyklý každý večer, tak jsem se rozhodl, že půjdu spát.

    Strach se stupňoval, tak jsem si nahrnul polštář víc pod hlavu, zahrabal se pod peřinu, aby nebyla nikde ani dirka. Nechal jsem rozsvícenou lampičku a díval se do protilehlého rohu, odkud jsem ten strach cítil. V duchu jsem si nadával, jak si někdo může takhle vsugerovat strach a zkazit si večer. Ještě jsem si říkal “teď kdyby praskla žárovka, tak se snad zbláznim strachy”. Radši jsem na to přestal myslet, aby snad opravdu nepraskla. Pak jsem asi musel usnout, nebo spíš určitě jsem usnul, protože jsem se pak probudil a řikám si, proč ležim tak nepohodlně, v polosedu celej rozlámanej. Pak jsem si vzpoměl, jo vždytˇ jsem se vlastně večer bál. A v tom mi to došlo TMA! Vždytˇ jsem nezhasínal a ještě k tomu, když jsem se bál! Ona ta žárovka snad opravdu praskla. Na rozsvícení hlavního světla bych se musel dostat přes celou postel, kde je vypínač u dveří, ale to mě připadalo moc daleko. Vyšvihnul jsem se do sedu natáhl ruku a zkusil lampičku. Uf, rozsvítila se. Asi jsem ji zhasnul automaticky, jak jsem byl zvyklý, ale proč jsem si i automaticky nelehl, jak jsem zvyklý (málo pod hlavou a na břicho). Na rozsvícení lampičky bych musel do sedu a ještě se natáhnout. A pak se zase zahrabat a lehnout si stejně, jako když jsem se bál. No, natlačil jsem se zádama až na zedˇ a znova si lehnul do toho polosedu. Pak jsem musel zase usnout.

    Když jsem se probudil, tak jsem měl skoro šok, TMA! Tedˇjsem byl ještě dál od lampičky, tak jsem si byl jistej, že jsem jí nezhasnul. Rozsvítil jsem všechno co šlo a pustil televizi, ta mě uklidnila asi nejvíc. Byly 4 hodiny, asi za hodinu mělo svítat, tak už jsem to vydržel.

Vydáno: 2. 12. 2014

Přečetlo: 2006 čtenářů

Autor (vložil): Bogy

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Servítok.

25. 12. 2014 15:32

Tanečnica

¤ :)

2. 12. 2014 9:46

Adanom

¤ Bogy

2. 12. 2014 9:18

Dana P.

Číst komentáře