Ahoj, mám problém.

    Já sama sobě připadám normální, atraktivní a v pohodě holka, mám ráda srandu, jsem sebevědomá a spíš ostatním radím než že bych byla v koutě schoulená a brečela nad tím, jakej mám život.

    Když jsem byla menší (třeba 10 let), ráda jsem chodila v noci do lesa, prostě jsem milovala to ticho, procházky, nebála jsem se, prostě jsem to brala tak, že tam nikdo nebude a kdyby, tak to snad nebude tak bolet (zní to vtipně, ale třeba smrti jsem se fakt nebála). Teď ale (je mi 16, trvá to tak rok) se bojím, ne toho lesa, ve dne tam jdu klidně ráda, projít se se psem, ale ani mě nenapadne, abych tam šla v noci a hlavně sama. Jako menší jsem se taky dívala ráda na horory, ale ted už mě nebaví a nesnesu to, protože bych o tom až moc přemýšlela.

    Často (třeba 2x týdně) se mi zdá o jedný holce, často je to stejnej sen, ale občas se i mění, jdu po schodech a je tam kočka, chci si ji pohladit a jakmile k ní dojdu, změním se já v tu kočku a místo mě je tam malá (asi metr vysoká) holka s černejma vlasama přes tvář. Táhne mě nahoru a já se nemůžu bránit - v tu dobu už nespím, jsem vzbuzená, ale pořád se ani nemůžu pohnout a otevřít oči, jsem paralyzovaná, pak třeba do rána už nespím. Večer před spaním si častokrát na tu holku vzpomenu a jdu si ještě prohlídnout pokoj a zkontrolovat dveře na balkon, jestli jsou fakt zavřený, ale stejně mám špatnej pocit.

Co mám dělat? Fakt už mě to štve, jsem z toho mimo, bojím se, jsem unavená..

Vydáno: 31. 7. 2014

Přečetlo: 1651 čtenářů

Autor (vložil): snyomalyholce

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...