• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Praktická magie -

    Od jisté doby se mi život stal noční můrou - začalo to po rozvodu stěhováním do staré části Prahy do bytu po tetičce v letitém domě, jehož úprava mne stála spoustu peněz a stejně to nebylo nijak moc znát - v zanedbaném činžáku bydlely kromě mne a mého syna samé podivné existence a v okolí byla spousta nevlídných zákoutí.

    Ani můj patnáctiletý syn sám ve večerních hodinách nijak zvláště z domu nespěchal. Já jsem vycházela večer jen sporadicky a v nejnutnějších případech. Od samotného počátku bydlení zde na mne občas padala tíseň. Jakoby ve zdech domu a bytu byla přítomna nějaká neznámá znepokojující síla, kterou jsem nedokázala definovat.

    Po nějakém čase jsem se blíže seznámila se sousedy pode mnou a začala jsem onen nevysvětlitelný pocit tísně spojovat s tím, že podle nich /bydleli v místě už dvacet let/ v tomto domě za záhadných okolností zemřeli sebevraždou už nejméně tři lidé. A prý se šušká, že jich zde dříve, snad až za první republiky, zemřelo taky několik.

    To však nebylo ničím proti tomu, co s čím jsme se já a můj syn začali později setkávat přímo v našem bytě. V noci nás náhle probouzelo nevysvětlitelné hlomození, které okamžitě utichalo, když jsme se probudili. Jakoby někdo něco v bytě rozbíjel o zeď či co.

    Mívala jsem také stavy, kdy jsem ležela zcela při vědomí a nedokázala jsem pohnout ani jediným svalem svého těla. Trvalo to někdy i docela dlouho a dokonce jsem se kvůli tomu párkrát i zpozdila do práce. Můj syn, který měl vlastní pokoj, z něj čas od času vybíhal v jakémsi polospánku s křikem a s děsem v očích a když se pod mou ochranou zcela probudil, vyprávěl, že měl nesmírně živé sny o pavoucích a jiné havěti, která mu lezla po těle a jichž se děsně bál.

    Uklidňovala jsem ho, že jsou to jen sny. Ale sama jsem byla vždy hodně rozrušená a trvalo to dlouho, než jsem se jakž takž uklidnila. Naštěstí mezi těmito případy byla období klidu, kdy se tam prostě nějak dalo žít. Aby toho ale nebylo málo, jednoho krásného dne jsem potkala muže, který o mne jevil viditelný zájem. Nebyla jsem tím nijak nadšena, zážitky ze soužití s předchozím partnerem byly dosud živé a já jsem nestála o opakování stejné zkušenosti.

    Byl ale vytrvalý, vlídný, pozorný, tak jsem souhlasila s tím, aby mne občas doprovázel na mé oblíbené sobotní výlety či kulturní akce, které jsem pravidelně navštěvovala. Vše trvalo tak půl roku. Začala jsem uvažovat o sblížení, ale vždy mi na něm něco vadilo. Nejspíše to, že byl tajemný jako hrad v Karpatech. Přicházel vždy v nevypočitatelných intervalech, mezi kterými se ho nebylo možno ani nijak dovolat ani ho nějak kontaktovat.

    O sobě, o tom, co dělá a jak žije, nikdy nemluvil. Vždy byla řeč jen o mně, o tom, jak beze mne nemůže už být, jak mne miluje a tak. Přiznám se, podlehla jsem tomu. Otevřela jsem mu dveře svého bytu a několikráte s ním strávila večer v soukromí. Stále více jsem však stála o to zvědět, co se za jeho nepřístupností skrývá. Uhodila jsem na něj a on mi pustil určité kusé informace o tom, kde pracuje a kde bydlí.

    Obvolala jsem si to a nebyla jsem líná si tam i zajít. Bylo to k ničemu - ano, bydlel tady, ale delší dobu už nebydlí, vyslechla jsem si od lidí v místě znalých situace. Ano, pracoval tady, ale už nepracuje, dozvěděla jsem se jinde. Pak jsem zachytila informaci, že je momentálně hospitalizován v Bohnicích. A tak jsem na něj uhodila, jak to vlastně je.

    A pak to začalo. Změnil se k nepoznání. Byl to někdo úplně jiný - dokázal hodinu klečet u mých nohou a prosit o odpuštění, aby chvíli na to jen tak mimochodem držel u mého krku nůž, který vzal neznámo kde a vyhrožoval, že mne zabije. Přesně tak, jak to dělají schizofrenici, jak jsem si velmi rychle zjistila.

    Vyšlo najevo, že v ústavu dostává pravidelně dovolenky za dobré chování a to jsou chvíle, kdy se objevuje v mém životě. Nemohla jsem se před ním nikde skrýt a nijak se ho zbavit. Stačil si nechat bez mého vědomí udělat kopie klíčů od mého bytu a čekal na mne i tam. Nepomohla výměna zámku - ten na chatrných zárubních pro něj nebyl žádnou překážkou.

    Policisté na místním oddělení se viditelně dobře bavili, když jsem jim tuhle story líčila. Prý se mám zase ozvat, až přijde a hlavně: prý si mám vše dobře rozmyslet, abych nebyla sama vystavena trestnímu stíhání pro křivou výpověď. Prostě idioti. Ve chvíli nejvyšší nouze mi někdo poradil kontaktovat pana K., prý by si s tímhle mohl poradit.

    Neváhala jsem ani chvíli, šlo mi o život a měla jsem strach o svého syna. Pan K. se na mne podíval a nechal si to vše převyprávět. Pokud šlo o ty nevysvětlitelné jevy v našem domě a bytě, pan K. mi vysvětlil, že se tam periodicky otevírá krátkodobě brána do jiné dimenze a ony rušivé vlivy pronikají do mé a synovy reality právě z této dimenze. Jako protiopatření instaloval do prostoru mého bytu světelný kříž a napojil ho trvale na vesmírný světelný zdroj. Po jeho instalaci skutečně ony mimořádné události ustaly. Spala jsem klidně a i mé i synovy obtížné občasné pocity zmizely.

    Pokud šlo o případ s oním mužem, posléze se mi svěřil, že by nemohl zasáhnout nijak, pokud by šlo mezi mnou a tím mužem o nevyřešený karmický případ. Mám ale štěstí, v tomto případě nic nebrání tomu, aby jeho zásah byl z pohledu Boží vůle legální.

    Na nic nečekal a přidělil mi z týmů svých spolupracovníků, jak jim říkal, elementární bytost jménem Steve. Podle informací, které jsem dostala, byl Steve vysoce inteligentní mužská bytost velmi nízkého astrálního světa, jejíž specializací byla právě ochrana před neodbytnými a agresivními lidmi. Vysvětlil mi také, že k tomu, aby vše správně fungovalo, je nutné, abych zásadně změnila své vnitřní psychické nastavení, protože právě ono je průchodem k tomu, aby se mi v tomhle reálném světě tohle vše dělo.

    Informoval mne i o tom, jak správně motivovat a oslovovat Steveho, aby byla při mé ochraně naplněna podmínka respektování mé svobodné vůle z jeho strany. Prostě jsem s ním musela pravidelně komunikovat o tom, že chráněna chci být. Absolvovala jsem také kurs lásky k sobě samé, naučila jsem se chránit si své energie a pracovali jsme i na mém „bazénu emocí“ a „hangáru myšlenek“. Ještě pár věcí jsme spolu dělali, věnoval se mi intenzívně, skončili jsme to během tří čtyř týdnů.

    Se Stevem to fungovalo bezvadně od samotného počátku. Onen násilník se mi vloupal do bytu, když jsme tam nebyli. To však bylo těsně předtím, než se mnou začal spolupracovat Steve. Pak se onen násilník již nikdy od chvíle, kdy mne Steve hlídal, nepokusil o přímý fyzický kontakt se mnou. Ano, stále mne sledoval, někdy, hlavně zpočátku, i hodně zblízka. Později jsem ho zahlédla občas při mých cestách městem, čekával také poblíž vchodu do našeho domu, volal mi na mobil a občas zvonil na domovní zvonek. Postupně jsem si byla jista tím, že mi již nebezpečí z jeho strany nehrozí a uklidnila jsem se zcela. Zhruba do tří měsíců mne ustal sledovat a mám klid.

    Když jsem se zajímala o princip, na kterém ochrana Steveho funguje, bylo mi řečeno, že tato elementární bytost působí na frekvenci mentální a emocionální úrovně vědomí dotyčného agresívního člověka tak, že v něm vytváří mentální a emocionální zábranu se ke mně fyzicky přiblížit, čímž jeho případné aktivity zcela blokuje. Že to opravdu tak funguje, o tom mne přesvědčily i některé SMS ze strany onoho muže, v nichž psal o své nevysvětlitelné obavě se ke mně přiblížit a o tom, že si s touto obavou neví rady.

    Jsem ráda, že to vše dopadlo, jak to dopadlo. Přesto intenzívně šetřím, abychom si mohli se synem pořídit nový byt mimo podivnou zónu, kde se dějí takové věci - asi to co nejdříve udělám.