    Byla válka ... nevím, jestli 1., nebo 2., nebo jaká, ale byla ...strašně nepříjemný pocit... všude se střílelo, vraždili lidi apod...

    V tom snu jsem byla dítě, asi kolem 4 až 6 let. Byli jsme v nějaké místnosti, stříleli po nás a my se schovávali, ty, co nezabili, tak si pro nás přišli. Odvedli nás a my čekali, co se bude dít. Vedl mě nějaký voják a já věděla, že umřu. Povídala jsem si s tím vojákem a docela jsme se spřátelili, ale věděla jsem, že stejně bude patřit k těm, kteří musí prostě zabít. Všude byly děti s rodinami, všude pláč, křik, bolest, smutek. Všichni jsme věděli jen jedno: nás děti zabijou. Já jsem tam rodinu neměla, nebyla tam se mnou, ale kolem mě byly děti s rodinami.

    Jedna matka dítěte znala vojáka a moc ho prosila, aby to dítě nezabíjel, ale musel. První nám odebrali všechny hračky, věci, které jsme měli u sebe, a pak nás po jednom postupně zavírali do nějaké klece a zabíjeli nás. Asi po nás stříleli, to si nejsem jistá. Hlavou se mi honily myšlenky, že umřu, jestli to bude bolet a jaké to bude ...a pak jsem se probudila...

    Jsem ráda, že jsem necítila v tom okamžiku, jak mě zabili, a jaké to bylo, to už jsem neviděla, když jsem přišla na řadu...

Vydáno: 25. 4. 2014

Přečetlo: 1760 čtenářů

Autor (vložil): orbi2014

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...