• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

    Svého času, když jsem začal rozmlouvat s Bohem a po nečetných otázkách a odpovědích jsem si začal uvědomovat složitost celé situace a proto jsem Jej poprosil, aby mě doslova "vedl za ručičku jako malé dítě", jelikož jsem si jako malé dítě i připadal, všechno, co jsem doposud znal mě připadalo nedůležité v porovnání s tím, co jsem se od Něj dověděl. Bylo to vlastně učení, jelikož ne na všechno jsem odpověď dostal a když jsem naléhal, bylo mi sděleno, že všechno má svůj čas a že na to ještě nejsem připravený. A vučování, tedy vodění za ručičku pokračovalo i v praxi.

    Jednou jsem vyměňoval dveře za tahací harmonikové a ty staré z nedostatku místa jsem vrazil za dveře do ložnice a zajistil klínkem. Později si tam hrála moje malá dcerka, klínek zřejmě povolil a dveře padaly přímo na ni. Zachytily se na vnitřní klice ložnicových dveří těsně nad Ajinou hlavou. Nu, dopadlo to dobře, dcera ustoupila od dveří, já otevřel a přebytečné dveře spadly na podlahu s řinkotem rozbíjené skleněné výplně.

    S odstupem času přišla k nám návštěva, zákusky, kávička, veselá nálada a najednou si uvědomuji, že někdo chybí. Kdy je můj syn? Tu ložnici už jsem měl v podvědomí zafixovanou od minula a tak běžím přímo tam. Michal seděl v otevřeném okně, nožky skrčené pod sebou a křečovitě svíral rám okna a po tvářích se řinuly hrachy slz. Z jedné strany výška čtvrtého patra a zdruhé i ten metr byl pro něho moc. Začal kňourat teprve až jsem ho donesl mezi nás.

    A já si uvědomil, nu ano, já jsem spasen díky Božímu požehnání, ale co moje rodina? Věděl jsem, že mi Bůh dal děti po dlouhé době pěti let, kdy žena ne a ne otěhotnět a doktoři to brali skoro za zázrak, když věděli, jaké máme oba špatné zdravotní dispozice. I obrátil jsem se opět k Bohu s tím, že to jsou v podstatě Jeho děti, jen se o ně starám a že Mu je imaginárně vracím a aby se o nás o všechny staral i nadále.