• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Sny a realita -

    Bydleli jsme v novém bytě sotva půl roku, když manžel odjel na víkend na Moravu, aby navštívil nemocného tatínka. Moc ráda bych jela s ním, ale v nemocnici (na tomto oddělení) kvůli chřipkové epidemii dočasně omezili návštěvy pouze na nejbližší k naléhavým případům. Přesto, že jsme oba z Moravy, kde se ráda vracím a s tchánem jsem si vždy rozuměla, zůstala jsem tedy v Praze.

    Sobotní studený a sychravý den uběhl celkem rychle, večer jsem uklidila šicí stroj, vypnula tetevizi, kterou používám jako zvukovou kulisu, zamkla hlavní dveře, vysprchovala se a s pocitem příjemné únavy vstoupila do dětským dechem provoněné ložnice. Opatrně a s láskou jsem přenesla malou z postýlky a položila vedle sebe do naší manželské postele, spala tvrdě, ani to nevnímala. Také jsem se už těšila na spánek a na zítřejší návrat manžela.

    Bez problému jsem hned usnula, když v tom podvědomě slyším zvonění. Někdo je za dveřmi, zvonění nepřestávalo, musím vstát.. Líně a ospalá se šourám k hlavním dveřím, kde ještě dozníval zvonek. Procitnu rychle, neb ve dveřích stojí muž jehož neznám, z pohledu jeho vlídných bledě modrých očí cítím, že mne konejší, že mi říká, že ho znám a tak jen tiše tápu, k mému úžasu se vzhled a to především obličej normálního staršího muže začal zrychleně před mým zrakem měnit (scvrkávat, sesychat, propadat) až přede mnou stála lidská zubožená troska a já se začala bát. Ze soucitem, ale i strachem jsem zašeptala "promiňte, to je asi omyl" a rychle dveře zavřela a zamkla. Neprotestoval a nezvonil víc. S pocitem bezpečí jsem ulehla do postele k maličké a opět usnula...

    Když v tom slyším známý táhlý zvuk otvírání dveří naší ložnice, kde ještě neslehl vlas nového koberce. Vytřeštím nevěřícně oči a vyskočím na lokty, pohledem ke dveřím skoro nedýchám, můj zrak se setkal opět s mužem, před kterým jsem zavřela a zamkla před chvíli hlavní dveře. On tady stojí s ležérně opřenou rukou o kliku a kouká na mě.., pak jeho pohled spočinul na maličké a já se začala o ni bát. Také jsem se podívala na ní a pak zase na něj, ale on už tam nebyl, zůstaly po něm jen zeširoka otevřené dveře.

    Celý den jsem nad tím přemýšlela a těšila se na 17.hod., kdy přijede mažel domů. Bylo mi předem jasné, že řekne s pobaveným úsměvem "byl to jenom sen", ale co ty otevřené dveře?? Když už konečně přijel, jeho první slova zněla "nepoznala bys ho, mamčo, "dvakrát jsem musel očima projet nemocniční pokoj, kde měl tatínek ležet, už jsem byl rozhodnut odejít a ujistit se u sestry, zda jsem opravdu na správném pokoji, naposledy instinktivně jsem pohlédl k lůžku u okna, kde mě tiše sledovaly smutné, ale láskyplné modré oči, to bylo vše, co z jeho podoby zbylo..

Dva dny po návštěvě tatínek skonal.