Vaše příběhy

- Sny a realita -

Hodná babička
    Už v pěti letech jsem přišla o svou babičku, maminku mé maminky. Byla, jak se říká, zlatý člověk, anděl. Zemřela náhle a poměrně brzy, zradilo ji srdíčko. Sama měla velmi těžký život, fyzicky se dřela, přišla o jedno ze svých dětí, počítala každou korunu. Přesto prý, ač byla osoba prostá a nevzdělaná, když se dostala k nějaké knížce, hned ji četla, zajímala se o vše možné a my všichni litujeme, že zemřela tak záhy, protože toužila vidět moře, ale její přání se nesplnilo.

    Moje maminka se brzy provdala daleko od Brna, kde babička žila. Vzpomíná, jak jednou neměla sama peníze, můj táta byl mimo domov na služební cestě, když v tom přišel malý balíček z Brna od babičky a v něm schované nastřádané mince spolu s dopisem v němž stálo: "Tož děvče, tak se mi zdálo, že nemáš peníze, tak ti posílám, co mám.." Taková to byla babička. Když zemřela, nepřestala mít moje maminka pocit, že je s ní a vždy, když potřebovala pomoc nebo něco nemohla najít, obrátila se k babičce s prosbou o pomoc a věc se našla nebo vyřešila.

    A teď k tomu, co se týká přímo mě. V životě se mi přihodilo, že jsem přišla o nejlepší kamarádku. Zachovala se ke mně skutečně podle, byl to podraz a navíc dlouhodobý. Nedokázala jsem jí odpustit ani po letech, ač jsem se o to opakovaně snažila, vědoma si toho, že v sobě člověk nemá nechávat špatné energie, k nimž patří i zloba, zášť a podobně. Už už se kolikrát zdálo, že jsem překonala sama sebe, ale pak jsem si řekla a proč bych měla takovému člověku odpouštět, vždyť si to nezaslouží a tak to trvalo roky. Před pár dny, devátého září, mi volala moje mamka, že babička má výročí smrti a že na ni vzpomíná a vyprávěla mi příběhy z babiččina života. Se zájmem jsem poslouchala a večer zapálila svíčku a vzpomínala na babičku taky - a to velmi intenzivně. Přemítala jsem o jejím životě a litovala, že babička nežila déle, že bych ji vzala k moři a pomohla závěr jejího těžkého života zpříjemnit. Potom jsem usnula a zdálo se mi, že jsem v Brně, cítila jsem nějak v pozadí i babiččinu přítomnost, ale neviděla ji. Byla třeskutá zima, víc jak dvacet pod nulou a hrozilo, že nějaká veřejná a důležitá budova sloužící všem lidem zamrzne, popraská topení. Najednou se tam vzala ona bývalá kamarádka a udělala dobrý skutek, tu budovu svým činem zachránila. Neptejte se přesně jak, to nevím a není to ani důležité. Já si v tom snu k ní sedla a poděkovala jí za ten čin pro všechny lidi a odpustila jí. Ráno jsem si vše velmi dobře pamatovala a celý den o snu přemýšlela. Pak mi to došlo. Babička. Chtěla, abych té bývalé kamarádce konečně odpustila a neměla v sobě už nic špatného, žádné negativní emoce a energie. Byla to zlatá osoba, pomáhala za svého života a snaží se i po smrti. Sedla jsem a napsala stručný mail té mé exkamarádce, že jí odpouštím. Nic víc. Jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala a babičce vzkazuji: "Díky babičko!"

    Stalo se někdy i vám, že vám sen pomohl pohnout se z místa a vyřešit něco či posunout v reálném životě?

Vydáno:   16. 9. 2013

Přečetlo:  1880 čtenářů
Autor (vložil): Garfield

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ jojo
13. 10. 2013 14:01
adija
¤ Pro Jelítko
17. 09. 2013 14:43
Zbyněk P.
¤ Missi
17. 09. 2013 14:02
Jelitko
¤ Missi,
16. 09. 2013 17:48
Garfield
¤ xxx
16. 09. 2013 17:38
mississippi
¤ Ahoj Jelítko,
16. 09. 2013 14:53
Garfield
¤ ahoj Garfi
16. 09. 2013 14:49
Jelitko
¤ Díky
16. 09. 2013 12:19
Garfield
¤ Pro Garfield
16. 09. 2013 11:58
Zbyněk P.