• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Něčí přítomnost -

    Věřím tomu, že se již rodíme se schopnostmi, které od útlého věku díky povinnostem, zákazům a příkazům pomalu ztácíme.

    Měla jsem rozečtenou krásnou knihu a chtěla jsem ji samozřejmě co nejdřív vrátit, četla jsem tedy kdykoli, doma ve vaně, v posteli, v zaměstnání o polední přestávce, cestou do práce a naopak.

    Jako každý den ve stejný čas nastoupím do autobusu, usednu na první volné místo přímo za řidičem a rychle se začítám, jsem pár stránek před koncem a v hlavě mám krásný začátek zrození človíčka jménem Sokrates. Vím, že než knihu odevzdám, ještě se k této překrásné pasáži vrátím. Když v tom slyším mužský hlas, jak říká: "revize jízdenek". Zvednu oči a uvědomuji si, že jsem na označení platnosti jízdenky ani nepomyslela. Ale k mému úžasu vedle mne nikdo nebyl, ověřuji toto pohledem dozadu. V celém autobuse sedělo pouze 5 cestujících. Kdo to byl? Proletělo mi hlavou a ihned vytáhnu z kabelky jízdenku a vše napravuji. Označený lístek zasunu do knížky, ale už nečtu, přemýšlím. Nevím kdo, nebo co mně oslovilo. A jak je to vůbec možné? V duchu říkám "děkuji" i když nevím komu. Náhle cítím silně přítomnost vysokého muže stojícího vedle mé sedačky. Zvedám oči, ale nic nevidím a tolik bych chtěla. Opět v duchu děkuji, teď už pohledem k němu. Autobus zastavuje a já pomalu otvírám znovu knížku, chtěla bych znovu číst, cítím, že se nemohu soustředit. Vnímám řádky a přesto nečtu. Doznívá ve mně jakýsi pocit, který neznám, jsou věci, které nepochopím, ale zároveň je nemůžu ani nikomu říct, v dnešním hektickém a materiálním životě.

    Asi by si přátelé mysleli, že to byla halucinace či snad mikrospánek, při nejlepším by se jen nechápavě dívali a neřekli by raději vůbec nic. A tak jsem se pomalu opět začetla do smutného konce velkého filozofa, když po chvilce čtení slyším ta dvě slova znovu, tentokrát s napřaženou paží a s dlani odznakem revizora.