• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

    Chtěla bych se s vámi podělit o své zkušenosti s tajemnem a i když se to může někomu zdát fádní či nemožné, ujišťuji vás, že právě tyto nevysvětlitelné věci mne učinily více iracionalisticky smýšlejícím člověkem.

    Po dlouhé a těžké nemoci zemřela moje kamarádka (37let) a zároveň sousedka z protějšího bytu. Od té chvíle jsem ji měla v mysli každou volnou minutu, kdy jsem se nemusela pracovně soustředit. Měla jsem pro ní spoustu otázek, znala její přání za života a její záporné názory na posmrtný život či reinkarnaci. Jako zdravotní sestra mi s jemným výsměchem jednou k tomu řekla: "to přece po mně nemůžeš chtít, abych se nad tím zamýšlela, abych tomu věřila"..

    Dva dny po jejím skonání v nemocnici přiběhnu dopoledne z práce domů, abych rychle navařila a zase spěchala do práce. Ať už stojím u pracovní desky, nebo u sporáku, zřetelně cítím od stolu její nehmotnou existenci. Dovařeno, rychle uklidit kuchyň, obléknout..

    Vše načasované. A opět u dveří v předklonu při nazouvání bot instinktivně pomalu zvedám zrak před sebe. Cítím tě, vím, že jsi tady, ...hledím do prázdna..

    Uchopím kabelku, klíče a vyrážím, zavírám dveře a zamykám. V tom okamžiku ji periferně vidím stojící bokem u dveří svého bytu. Rozeznávám jasně její domácí oblečení. Najednou se bojím, nemohu uvěřit, chci zase odemknout a schovat se do bezpečí. Ne, nemáš se čeho bát, proletělo mi hlavou, je to tvoje kamarádka! Nemusíš se bát, uklidňovala jsem se. Tak jo, já jdu. Měla jsem k výtahu dvě možnosti. Snad automaticky jako každý den volím tu kratší cestu, tedy projdu kolem ní a jejího bytu. Cítím její pohled, míjím ji, něco mi nedovoluje podívat se ji do obličeje. Již jsem u výtahu, kde zmáčknutím tlačítka zjišťuji, že výtah pojede odněkud zespodu. Mám čas tě JÍT POHLADIT, jdu K TOBĚ a s tímto odhodláním se chci otočit a vykročit směrem k ní. Když v tom jako odraz míče od zdi, jako povel vnímám její odpověď: "jen tam buď".

Zůstávám, přání kamarádky respektuji.