Chtela bych vam napsat pribeh, co se nam stal tesne po odchodu meho svagra.

    Manzeluv bratr odesel na rakovinu 27. 12. 2011, byla to pro nas velka strata, byl to moc dobry clovek a tech je malo. Nechal tu po sobe male deti a mladou vdovu…

    Po jeho odchodu se stala zajimava vec. Mame venku celkem prostornou terasu a protoze zijem na jihu u more, tak je tu po cely rok jine klima a i muzeme obyvat sezeni venku casteji nez v podninkach stredoevropskych. Je celkem bezne, ze k nam licou ruzni ptaci a tak jim davam do misek vodu a sypu jim proso na ruzna mista.

    Asi mesic po odchodu svagra se stala zajimava vec, divoke hrdlicky, ktere k nam porat litavaly se zacaly nejak divne chovat. Nikdy se nestalo, aby tyto hrdlicky se ochocily nebo dokonce prisly az blizko k nam. Vzdycky to bylo tak na par metru a to jsme ani nedychali, aby jsme je nevyrusili, pokazde, kdyz jsme se pohnuli, tak odletly, tentokrat se to ale nestalo.

    Manzel sedel u kavy, ja vedle nej a najednou koukame, ze hrdlicka prilitla az vedle nas na stul. Ja jsem stuhla a on taky, najednou se dokonce usadila na ramenu! meho manzela, pak skocila i na nohu a pak i zobala proso z ruky! My jsme koukali a neverili vlastnim ocim, pak manzel rekl jmeno bratrovo, jen tak z legrace, protoze jsme pochopili, ze je to asi nejaka zprava od nej. Naslednovne priletel i druh teto hrdlicky a oba u nas zobali a nemeli vubec zadne obavy, ze je chytnem nebo jim neco udelame.

    Potom jsme si vsimli, ze tyto dve hrdlicky navstevuji i druheho bratra, ktery bydli hned vedle nas, on taky z toho byl udiven a bylo mu jasne, ze jde o zpravu od jejich zesnuleho bratra. Nam to pripadlo, ze je poslal on, bylo to opravdu zvlastni chovani techto ptaku.

    Tahle zahada trvala asi pul roku, potom tyto hrdlicky zmenily chovani a zacaly se chovat jako jindy, proste jsme museli davat pozor, aby jsme je nevyplasili a uz pak nikdy nam nesedli na rameno nebo ze by prilitly az k nam na stul, kdyz tam sedime.

    V te dobe, jak se toto delo, prisel k nam nahodou jeden clovek, co pracuje u spolku ochany zvirat a tedy ma zkusenosti letite i s temato divokyma hrdlickama. Ten se strasne divil, ze neco takoveho je vubec mozne, ze tyto hrdlicky se jen tezce ochoci a ze je nikdy nevidel sedet nekomu na rameni a dokonce si je vyfotil, bylo to i v jejich novinach.

    Do ted, i kdyz uplynula uz delsi doba, se pak uz nestalo, ze by tyto hrdlicky k nam prisly tak blizko, ale chodi porad pit vodu a zobat proso, ale tahle zajimava vec se uz nestala.

Jsou proste veci mezi nebem a zemi, ktere my tady nepochopime, az pak …..

Vydáno: 22. 6. 2013

Přečetlo: 1813 čtenářů

Autor (vložil): Jelitko

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...