Vaše příběhy

- Symboly a znamení -

Pláč
Jednou ve čtvrtek, je to asi pět let (pamatuju si to živě), jsem seděla ve škole.
Bylo dopoledne asi druhá nebo třetí hodina a já se z ničeho nic rozbrečela. Měla jsem tehdy dědu v nemocnici a do té doby jsem to všechno brala docela dobře.
Do té doby jsem nebrečela, až v ten den, ani nevím proč. Dost mě to vzalo a já nemohla přestat, bála jsem se o něj a plakala a plakala.
Po nějaké době jsem se uklidnila a už v pohodě došla domů. Tam na mě čekal tatka, já ho pozdravila a zeptala se, jak je dědovi. On na to: „špatně, teda teď už dobře..." a já hned pochopila, co se stalo. To dopoledne můj děda umřel.

Dodnes nevím, proč jsem se rozbrečela a jak jsem to mohla vědět.
Vím jen, že mě děda měl moc rád a stýská se mi po něm...

Vydáno:   16. 2. 2006

Přečetlo:  1938 čtenářů
Autor (vložil): Ades

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ weqrt
16. 03. 2006 20:11
weru?
¤ podonost
28. 02. 2006 17:13
tajná čarodějky
¤ Á?
17. 02. 2006 15:45
Elili1
¤ hmm
16. 02. 2006 14:32
Mí?a
¤ :-(
16. 02. 2006 13:38
Kyle