• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Setkání s UFO -

    Ve svém životě jsem se dvakrát setkala s UFO, z toho jednou velmi průkazně a s hromadou svědků. Bylo mi 13 let a na táboře v bývalé NDR jsme za bílého dne viděli létající talíř jak vystřižený z nějakého sci-fi filmu. Až na to, že v té době se v tehdejším Československu o této tématice nepsalo a nemluvilo, takže jsme se jen dohadovali, co to je. Ani nikdo neměl foťák, jen jeden vedoucí přinesl dalekohled, který koloval mezi lidmi, takže i já měla možnost si talíř prohlédnout z ještě větší blízkosti. Byl stříbřitý, po obvodu světýlka dvou, možná i tří barev (bylo to hodně dávno). Stál neslyšně na obloze asi hodinu(?) a pak se náhle přemístil dvěma tahy v pravých úhlech o kousek vedle. Pak stál na nebi až do tmy. Vedoucí nás zahnali spát a ráno na nebi už nic nebylo.

    Ráno jsem našla na cizím stolku své hodinky. Byly rozbité. Ten den se odjíždělo domů a já je celou dobu (několik hodin) držela sevřené v autobuse v dlani. Jenže poslední dobou (mám teď takové období zvýšeného, ba až zarputilého zájmu o "esoterično"), se mi vybavují jakési vzpomínky. Jsem z toho ceá nesvá, dokonce jsem objednaná k hypnoterapeutce, která se stejnými případy zabývala, abych si udělala konečně jasno, jestli jde o vzpomínky nebo přebujelou fantazii. Vyloučit sama si netroufnu ani jedno, protože umím rozlišit sen od vzpomínek a toto tak nějak cítím, jako vzpomínku, určitě ne sen. Ale zároveň sama pochybuji, tak chci mít konečně jasno a klid na duši.:-)

    Mám jakési matné vzpomínky na světlovlasou hezkou dívku, která té noci přišla do chaty a odvedla mě ven. Mluvila cizí řečí, myslela jsem si, že je to nějaká německá vedoucí, ale pak se ukázalo, že tam žádná taková není. Pamatuju si tu od rosy mokrou vysokou trávu a mám pocit, jako by mě ona chytla za ruku a vznášely jsem se kus nad tou trávou k tomu talíři. Ukazuje se mi toho teď víc a já strašně pochybuju sama o sobě a říkám si, že "blbnu na kvadrát", tak jsem zvědavá, zda mi hypnóza pomůže se rozpomenout nebo nebude vůbec na co....

    Další zážitek mám zase z počátku devadesátých let, kdy mě uprostřed noci cosi probudilo (na WC se mi nechtělo, žízeň jsem neměla) a já se podívala k oknu, kde (opět to bylo v létě) na nebi visely vedle sebe v pohodě dva měsíce v úplňku. Promnula jsem si oči, ale nic se na tom nezměnilo. Jeden měsíc byl v levé části okna, druhý v pravé. Napadlo mě, že jde o nějaký odraz skel, tak jsem vstala a došla až k oknu, jenže i když jsem se nosem přímo opírala o sklo, ty dva měsíce tam byly. Jeden byl o něco světlejší (žlutší) a byly na něm patrné krátery. Ten jsem si určila za skutečný měsíc. Ten vedle byl o něco oranžovější, mírně do červena a neměl žádné krátery, snad byl o fous větší. Dodnes přesně vidím tu noční scenérii s tmavými obrysy sousedovic domu a stromů v popředí. Naprosto jistě jsem byla vzhůru! Předtím nic nepatřičného nepožila, ani alkohol nepila. Obrátila jsem se na spícího manžela, tvrdě spal. Zatoužila jsem ho vzbudit a ukázat mu to. Jenže v ten okamžik, jako by mi někdo poručil: "jdi spát". Žádný hlas to nebyl ale ani v reálu, ani v hlavě, jen takový pokyn a já ho k mému pozdějšímu úžasu poslechla, nechala z fleku zajímavé pozorování být, lehla do postele a snad během vteřiny tvrdě usnula a vzbudila se až ráno.

    Ráno jsem si ale zážitek pamatovala dobře hned po probuzení. Nejde mi do hlavy, proč já, takový zvědavec, si šla klidně lehnout, objekty nevyfotila, nikoho nevzbudila, když bych jinak byla určitě ochotná na to dlouho civět a fotit to. Prostě jsem poslechla neslyšitelný, ale jasný rozkaz ve své hlavě.:-)

    Celý život se setkávám s tím, že se lidé často usmějou a bohorovně řeknou, že bůhví, cože jsem to viděla. Těmhle lidem, dokud UFO nepřistrane na hlavě, nejde nic vysvětlit. A to přesto, jak moc jsem si jistá skutečností a přesto, že na první setkání s UFO mám asi tři sta svědků. Škoda, že to bylo v Německu a já neznám ničí jméno natož adresu. Navíc je to tak dávno....