Existuje správné načasování? Mám pocit, že když někam jdu, tak vím, jestli mám ještě počkat, nebo jít dřív a vím, že dělám dobře.
Třeba jsou to maličkosti, ale já vím, že je to něco víc než maličkosti. Tak například:
Když jsme od někud šli s kamarádkama, tak jsme se zastavili a zakecali se. Cítila jsem, že ještě máme si chvíli povídat a pak že někoho potkám, až půjdu domů... Ucítila jsem takové to vnitřní nutkání, že bych měla vyrazit. Rozloučili jsme se a cestou domů potkala před tetiným barákem mého tatku, jak jde k tetě a jestli bych se k němu nechtěla přidat. Ten den toho bylo víc.

Pak jsem zase odněkud šla a věděla, že se mám zase zdržet. Pak jsem vyšla a uviděla zmrzlého pejska. Motal se po ulici, my chodily za ním skoro hodinu, jestli náhodou netrefí domů, ale chuďátko byl úplně dezorientovaný (bylo nám ale divné, že ho nikdo nehledá). Raději jsme ho dali ke známým, že druhý den oběháme baráky. Chvíli jsme se u nich zdrželi a vyrazili - a zrovna potkali jeho paničku!

Vydáno: 15. 2. 2006

Přečetlo: 2251 čtenářů

Autor (vložil): Shelia

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)