Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Horní hrad
    Bylo to vlastně poprvé, co jsem si vědomě lehnul na místo, na kterém někdo zemřel a v tomto případě ještě dost brutálním způsobem. Ale popořádku.

    Vyrazili jsme se skautíkama na Horní hrad a chystali se tam oslavit hallowen. A taky ho oslavili!

    Mně si přizvali na vytvoření noční hry, jejíž závěr se konal na hradě. Tam děti chodily po dvojicích a na místech označených hřbitovní svíčkou měly hledat důkazy o existenci nadpřirozených sil. Celé se to dalo projít asi za patnáct minut. Já jim dělal dozor z nádvoří. Ještě než to celé vypuklo, procházel jsem jako vždy trasu, jestli je vše OK a jestli jsem něco nepřehlédnul, hlavně co se bezpečnosti týká. Trasa vedle i přez spojovací věž, v jejíž spodní části došlo před několika roky k vraždě a kde údajně i straší. Měl jsem ještě chvilku čas a tak jsem to šel dolů omrknout.

    První, co mně zarazilo bylo to, že v té věži je poměrně teplo. Jen v okolí sedmého schodu je divný chlad. Na tom schodu měl ležet ten zavražděný.

    Minule, když jsem tam byl a měl jsem intenzivní pocit, že není vše tak , jak má být a dolů po schodech se mi nechtělo a nedošel jsem tam. Dnes to bylo jiné. Byl tam jen chlad a nic víc k tomu jsem necítil.

    Vrátil jsem se zpět k dětem a vyrážela první dvojice. Celou trasu prošli a když jsme se vraceli za ostatníma, napadlo mně, že je tam dolů taky vezmu. Zeptal jsem se jich, jestli tam chtějí jít a k mému překvapení řekli, že jo. Děcka vědí o tom, co se tam stalo a tak se krásně bály. Šli tam všichni.

    Ta poslední dvojice, ve které byla i moje dcerka se tam vysloveně těšila. A tak jsem dostal nápad, ověřit si, jestli je pravda to, že u toho sedmého schodu je opadaná omítka přesně v těch místech, kde ležel ten mrtví. Jediné co mně napadlo, bylo, že si lehnu na ty schody tak, jak tam ležel on a holky okouknou tu omítku.

    V okamžiku, kdy jsem si lehnul na ty schody a snažil se naformovat do polohy podle toho fleku na zdi jsem měl pocit, jako kdybych na chvilinku vylítnul ze svého těla a vrátil v čase a koukal na ty schody a na to mrtvé tělo, které leželo tam, kde ležím teď já. A já věděl, že ležím přesně tak, jak ležel on. Bylo to hodně nepříjemné a trochu mi přišlo, jako bych se díval sám na sebe, jak tam ležím a zároveň se díval na toho zavražděného. Nejvíc to připomínalo snový stav, takové to že jste v jiném těle.

    Byl jsem moc rád, když jsem se vrátil mohl od tamtud odejít. Holky si ještě cestou za ostatníma dělali srandu, že jsem vypadal, jako bych na těch schodech na chvilku usnul.

Vydáno:   4. 11. 2012

Přečetlo:  2596 čtenářů
Autor (vložil): mississippi

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Jelítko
8. 11. 2012 19:35
mississippi
¤ missi
7. 11. 2012 14:04
Jelitko
¤ Dana P.
6. 11. 2012 17:44
mississippi
¤ Jelítko
6. 11. 2012 17:39
mississippi
¤ missi
6. 11. 2012 15:46
Dana P.
¤ ja myslim
6. 11. 2012 14:30
Jelitko
¤ Iveta
4. 11. 2012 21:26
mississippi
¤ missi
4. 11. 2012 21:19
iveta
¤ Iveta
4. 11. 2012 21:04
mississippi
¤ missi
4. 11. 2012 20:59
iveta
¤ Přemku
4. 11. 2012 20:57
iveta
¤ přemku
4. 11. 2012 20:52
mississippi
¤ Vždyť jsem říkal,
4. 11. 2012 20:33
Přemek Slavík