• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Minulé životy -

    Před pár lety jsem četla román Barbary Erskine Dcery ohně. Příběh je samozřejmě z velké části fikce, ale při popisu keltských reálií z Británie prvního století n.l. podle mě autorka čerpala z historických pramenů.

    Každopádně když v rámci vyprávění líčila tehdejší keltská obydlí, jejich vybavení, náčiní, oděvy, jídlo, rezonovalo ve mně mocné deja-vu. Nebo výstižněji: jako bych se rozvzpomínala na kdysi mně důvěrně známá, ale pak zapomenutá fakta. Ještě lépe: jako kdybych v takovém prostředí kdysi žila.

    Když jsem knihu četla, dokonale mě vtáhla do času a prostředí. Dokonce se mi stávalo, když jsem se nemohla v něčem rozhodnout, že mi automaticky naskočilo: musím se poradit s bohy. A zároveň jsem si vybavila, jak se v příběhu s bohy radili: rozhozením věšteckých tyčinek, sledováním letů ptáků… (Musím podotknout, že vyjma období, kdy jsem knihu četla, se rozhoduju zcela racionálně.)

    Možná na mě tak sugestivně zapůsobil autorčin vypravěčský styl. Ale proč mě oslovilo zrovna tohle prostředí a ne jiné? Od té samé autorky čtu hodně.

    A ano, už mnoho let se cítím být Kelt. Naše keltské památky ve mně vzbuzují zvláštní pocity, irskou a skotskou muziku miluju, ale nejsilnější jsou pro mě artušovské legendy. Když jsem o nich někdy ve druhé třídě poprvé přečetla stručnou zmínku, probudilo to něco… nevím, jak to popsat. Dodnes mě to drží.

    Tak co, je to vzpomínka na minulé životy, nebo podle teorie Ruperta Sheldraka „naladění se“ na cizí vzpomínky? Nebo v souladu s nedávnými poznatky, že řada Čechů má v sobě část keltských genů (když k nám vpadli Germáni, vytlačili prý jen vyšší vrstvy keltského obyvatelstva, obyčejní lidé zůstali a jejich geny tu přetrvaly dodnes), tedy v souladu s tímto zjištěním snad ve mně promlouvá keltské dědictví?