• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Opuštění těla -

    Dnes jsem opět astrálně cestovala, nemusím už doufám popisovat, jak to všechno probíhá, takže napíšu rovnou prožitek.
    Musím však říct, že pokaždé, než se chystám meditovat, přemýšlím, na co se zeptám svého průvodce a s těmi otázkami připravenými už dopředu jdu rovnou na věc........bzzz.

    Volám svého průvodce.... po chvíli mě chytá za ruku, jeho doteky jsou tak fascinující a něžné, je z nich cítit opravdová láska... jsem šťastná, je mi s ním opravdu dobře.

    V zápětí se ho hned ptám, existuje bůh?.....odpověděl ano.
A jak mě tak držel za ty ruce, najednou jsme se vznesli a letěli šílenou rychlostí, až jsem si jednu dobu myslela, že se snad rozpůlím, cítila jsem takové to klasické lechtání v žaludku.

    Letěli jsme neznámo kam a mezitím mi něco vyprávěl. Vím, že když mi to vyprávěl stačila jsem namítnout.....cože? Opravdu je to tak jednoduché.
Po chvíli jsme se ocitli v prostoru, bylo tady všechno bílé jako čerstvě napadaný sníh, všude bylo ticho, nikde ani živáčka.
    Najednou z ničeho nic stojíme na okraji nějaké skály a koukáme dolů.. Neptejte se jak to údolí pod námi vypadalo, protože to nevím, jen jsem stoprocentně věděla, že je to údolí, cítila jsem tu hloubku.

    Opět jsem mu položila otázku, kde se ocitnou lidé, kteří zemřou.... Odpověděl: nikdo nezemře, život pokračuje dál. Tito lidé mají svoji planetu, kde pokračují ve svém životě.
Ptám se ho a kde jsme teď?.... toto je moje planeta, jmenuje se A...?..A
A co tedy, existuje bůh a jak si ho mám představit, v jaké formě?.... Odpověděl: už jsem ti to říkal, když jsme letěli nahoru.
Ale já si nic s tvého vyprávění nepamatuji.... řekl: to je jenom dobře, má to tak být.

    Víte, co je na tomhle zážitku nejzvláštnější? Už od začátku jsem dobře porozuměla tomu co říká, ale jak se postupně prožitek rozvíjel.... uvědomila jsem si, že to nemůžu zvládnout, abych si (až procitnu) všechno zapamatovala. Samozřejmě tak se i stalo... než celý děj skončil a ať jsem se snažila sebelíp.... pro mě to "nedůležitější" jsem zapomněla.