• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Vaše příběhy

- Záhadná místa -

Dobrý den,

    chtěla jsem se s Vámi podělit o něco, co si já nedovedu racionálně vysvětlit. Na začátku chci jen říct, že nejsem věřící, nikdy jsem se o duchy, minulé životy, a nadpřirozeno moc nezajímala.

    Teď tedy k samotnému příběhu. Jako členka svazu ploché dráhy Automotoklubu ČR jsem s mým bratrancem - a jeho mechanikama jela na závody do Francie, kde s ostatníma závodníkama reprezentovali Českou republiku, odkud se poté přes Paříž a kanál La Manche pokračovalo na další závody do Anglie.

    Vyjížděli jsme na noc. Od rána jsem byla v jednom kole, uklízela jsem byt myla jsem si hlavu a dělala klasickou ženskou údržbu :). Přítel mi začal smažit řízky na cestu, po chvíli jsem ho vystřídala. Takže na pánvičce se smažily řízky a já jsem ještě potřebovala vzít aluminiovou folii, do které je zabalím, která se nacházela ve skříňce nad sporákem a digestoří. Tak jsem vzala židli, vylezla na ni a hledala folii, jelikož jsem byla po koupeli v županu a my máme plynový sporák, tak se mi šňůra ze županu připletla k plotýnce a župan na mě chytnul, nevěřili by jste, jak rychle hoří.. naštěstí jsem rychle zareagovala a župan ze sebe stačila sundat, než jsem se popálila..

    Asi za 2 hodiny mě přítel odvezl na hraniční přechod Rozvadov, kde jsme se měli sejít, aby pro mě nemuseli zajíždět a vyrazili jsme na cestu. Chlapy jsem pobavila tím, jak jsem málem uhořela a samozřejmě, že jsem nebyla ušetřena poznámek jako, že ženská nepřemejšlí, že jim by se to určitě nikdy stát nemohlo.

    V autě jsme jeli 4 kuřáci a jeden nekuřák - můj bratranec, který trpěl tím, že nás musel pod směsí výhrůžek :D na každé benzínce vysazovat a čekat, až si zapálíme. Dorazili jsme v pořádku, a začli jsme se připravovat na závody.

    Závody se odjely, my jsme se vyspali a pokračovali v cestě na sever do Anglie. Příjemnou zastávkou byla Paříž, kde jsme se vzhledem k tomu, že jsme měli více než dva dny k tomu dorazit do Anglie, zastavili na pár hodin. Po rychlé prohlídce Paříže se pokračovalo opět směrem na sever. Ovšem ještě jsme měli jednu zastávku, protože jeden mechanik přestupoval do auta jiného závodníka. Chlapi teda cestou znalí si dali sraz ve městě Rouen, kam jsme jeli cca 2 hodiny z Paříže. Jelikož už tam někdy asi byli, tak se domluvili, že si tam dáme i večeři, takže jsme se s ostatníma měli sejít někde na náměstí.

    V životě jsem v tom městě nebyla, ani jsem neznala ten název, a přestoj když jsme dorazili jsem věděla, že už jsem tu někdy být musela, ve skrytu mysli jsem viděla toto město, ale v nějaké hodně vzdálené dřívější době, míjeli jsme typické francouzské obchůdky s vínama, sýrama atd. a pomalu jsme se blížili k náměstí. Já jsem ani nevěděla jak to náměstí vypadá, ale měla jsem ho přímo před odčima, i když trochu jiné. Nějak jsem tomu ale nepřikládala zvláštní význam, spíš se těšila až si dam něco k jídlu, protože jsme nejedli skoro celý den.

    Chlapi mě vtáhli do jakési diskuze o předešlých závodech atd. atd., takže už jsem kolem nic moc ničeho nevšímala, až jsem otočila hlavu a zůstala koukat. Kolem mě náměstí, ale opět v té jiné době, davy lidí, někteří se smáli, někteří brečeli, někteří křičeli, a hlavně oheň, oheň, který jsem fyzicky cítila na tvářích a všude kolem sebe. Nevím jak dlouho to trvalo. Ve skutečnosti asi pár sekund, ale mě to připadalo jako určitě delší doba, protože z tohodle stavu ,,snění" mě vyrthl bratránek, kterej do mě strčil s uštěpačnou poznámkou a úšklebkem ,,nebuj on zavolá", čímž narážel na mého přítele, protože jsem se mu chvíli před tím zmiňovala, že není schopný za celej den mi ani zavolat. Dali jsme si tedy večeři, poklábosili a vyrazili dále na cestu.

    Celý den na nohách udělal své a já v autě usnula. Ovšem zdál se mi sen, jaký nikdy předtím. Byla jsem na poli jako voják, okolo krev, mrtví vojáci, zbraně, a ti kteří přežili nejspíš bitvu, válku, boj... Neskutečný pocit strachu, lítosti, záště, nenávisti, ale nevím vůči komu, nebo čemu. Začala jsem utíkat, když v tom jsem se vzbudila s tím, že auto zastavilo na pravidelné zastávce na cigáro. Tento sen ještě párkrát pokračoval, ale vždy jen tím, že jsem jen utíkala a pak chvilkou z nějaké kamenné ponuré místnosti. Bylo mi to divné a dosti nepříjemné, ale snažila jsem se to v sobě potlačit...

    Chlapům jsem to neřekla, až když jsme se vrátili do ČR, tak u mě byla švagrová (manželka mého bráchy), které jsem svůj divný zážitek povyprávěla. Ještě ten den v noci mi volala, jestli může přijít, že pro mě něco má, tak jsem jí samozřejmě pozvala na sklenku dobrého vína. Švagrová se přiřítila doslova jako tajfun plná napětí z toho, co prý zjistila. Přinesla pár papírů, na kterých byly fotografie, které mi ukázala - pole plné vojáků.. Já zůstala udiveně koukat a vybavovala jsem si dobové oblečení, co jsem viděla ve snech, které skoro přesně souhlasilo s fotografiemi, tak jsem se jí ptala, co to je. Vylíčila mi, že to je z období stoleté války, která zuřila mezi Francií a Anglií na přelomu 14 a 15. st. Pak mi ukázala další fotografie, kde bylo zhruba dobové náměstí města Rouen, uprostřed kříž - hranice, která hořela a kolem davy lidí. Přesně jako z mé vize. Pod tím text který začínal: Svatá Jana z Arku (francouzsky Jeanne d'Arc (6. ledna 1412 Domrémy-la-Pucelle - 30. května 1431 Rouen), též Johanka z Arku.... A začala mi vyprávět - mě jako neznalkyni, o minulých životech atd atd., že bych mohla žít jako voják v době stoleté války, za dob, kdy Johanka z Arku osvobodila Francii...

    Chtěla bych slyšet názor ostatních lidí co si o tom myslí, jestli někdo zažil něco podobného.

Děkuji :)