Dnes má svátek: Kateřina
Dnes je: Pondělí 25. listopadu 2024

Vaše příběhy

- Zvláštní schopnosti -

Něco tu opravdu je...
    Jsem tu poprvé, pročítám jednotlivé články a sama sebe utěšuji, jé ..., tak ono se to neděje jenom mě, i jiní mají podobné zkušenosti.

    Od mládí mě velmi silně (až nepochopitelně) přitahuje tajemno. Cítím, že mám určité spojení s něčím, co sama nedokážu ani popsat, často se však děsím sama sebe, svých snů, snažím se hledat důvody, smysl. Ráda bych své pocity s někým konzultovala, ale v mém blízkém okolí není nikdo, kdo by byl tímto problémem zatížen jako já. Stydím se s někým o tomto hovořit...

    Aspoň nějakou z mých zkušeností... Bylo mi 14, jsem poprvé na prázdninách u mojí tety, pomáhám bavit i trochu hlídat dvě malé děti mojí starší sestřenice (realita). V té době jsem byla docela introvert, děsně stydlivá, špatně jsem se seznamovala s novými lidmi. S dětmi sestřenice jsem chodila na místní malé hřiště, kde se scházela "omladina", často kluci ve věku kolem 18 let (pro mě v tu dobu o hodně starší něž já). Byla jsem docela pohledná holka, kluci po mě pokukovali velmi často, ne jinak tomu bylo i tady.

    Mě samotné se zalíbil jeden chlapec, kterému bylo tuším 18 či 19 let, jmenoval se Eda a zřejmě byl "grázlík", problémový kluk. To že se mi líbil, jsem na sobě nedala nijak znát, opravdu jsem se až nenormálně styděla, pouhá odpověď na jeho pozdrav byla pro mě nadlidským výkonem. Eda se na hřišti scházel s několika svými vrstevníky, převážně chlapci, i ostatní se snažili se mnou navázat kontakt, postupně se to i dařilo. A pak to přišlo - moje první zkušenost s tajemnem, kterou jsem byla schopna rozpoznat...

    Do rána se mi zdál sen, že Eda seskakoval z vlaku tak něšťastně, že upadl do kolejiště jednou nohou a vlak mu ujel nohu nad kotníkem (teď po 25 letech si již nepamatuji, zda levý či pravý, ale věděla jsem to). Zdůrazňuji, že jsem o tom chlapci nevěděla žádné bližší informace, jako co dělá, jestli studuje, prostě nic. Brzy dopoledne jsem se s dětmi opět vydala na to hřiště, abychom nějak zabili čas. Přišel tam i jeden z kamarádů Edy a zeptal se mě, jestli už vím, co se stalo. Já na to, že nikoli. A on povídá - Edovi v noci, když byl v práci (dělal posunovače na ČD, to jsem se dozvěděla až z tohoto rozhovoru) ujel vlak nohu nad kotníkem (řekl i nad kterým). Shodovalo se to s tím, který jsem si pamatovala ze snu. Co k tomu říct ... Tenkrát mě to docela vyděsilo, dlouho a často jsem na tento zážitek musela myslet. Nevím, jestli to tímto začalo, ale od té doby se mi již několikrát zdál sen, který se splnil.

    Přitahují mě karty, ale tuším, že mám prostě zavřené dveře k tomu, abych pochopila jejich řeč. Cítím, že mám nějakou schopnost, která je však prozatím nedotknutelná.

    Jednou, je to asi 2 roky se mi zdál sen (naprosto živý), že mi byl (kýmsi) sdělen smysl života nás lidí na této Zemi, důvody našeho působení zde. Ten hlas mi důvod a smysl sdělil, podstata byla tak neskutečně jednoduchá a logická, že jsem se tomu v tom snu pousmála a cítila se naprosto šťastná. Bohužel jsem to nejdůležitěší, tedy ten důvod našeho působení na Zemi po probuzení okamžitě zapomněla, jako by to ten "kdosi" cíleně chtěl, protože vše ostatní jsem si do detailu pamatovala.

    Pro dnešek vše... Mějte se krásně, buďte zdraví, plní lásky a pokory a porozumnění. Je zřejmě jasné, že tu nejsme poprvé a zdá se, že ani naposledy...

Vydáno:   6. 2. 2012

Přečetlo:  2468 čtenářů
Autor (vložil): EllaPrau

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Je toho viac
16. 12. 2012 11:52
Sano
¤ EllaPrau
6. 02. 2012 21:41
mississippi
¤ ahoj
6. 02. 2012 16:25
Jelitko