Kamarádka patří mezi lidi, co berou duchy a jejich přítomnost jako něco normálního a jako součást života nás - smrtelníků. Tenhle dar má po své matce, mámině kamarádce. Dá se říct, že Sandra je taková malá čarodějka. Příběhů od ní a její mámy jsem slyšela dost a věřím jim, ony nejsou z těch, co se chtějí zviditelňovat výmysly.

Sandra mi vyprávěla, že když chce být sama a je hezky, chodí si sednout na Olšanské hřbitovy. Občas těm nejzašlejším hrobům natrhá kytičku, protože ti lidé už asi nikoho nemají a přemýšlí si tam.
Jednou k ní přišla stará paní a povídaly si, prý byla oblečena dosti nemoderně, maličká stařenka v šátku, skoro průsvitná. Sandra říkala, že jí něco bránilo se na ní podívat pořádně, že se jí zdálo, že je průsvitná doopravdy, ale něco jí bránilo otočit hlavu a pořádně zaostřit. Až když se loučily, stařenka si stoupla před ni a upřela na ni oči, v nichž chyběly zornice. Jen nebesky modré prázdno uprostřed bělma. A pak se ztratila. Za bílého dne, metr od ní.
Sandra říká, že se vůbec nebála a celý den cítila zvláštní vnitřní klid.

Vydáno: 9. 2. 2006

Přečetlo: 2414 čtenářů

Autor (vložil): Nicola

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Ol?anské hřbitovy

16. 03. 2006 21:22

Sparks

¤ Tojo

9. 02. 2006 22:14

Rynn

Číst komentáře