Dobrý den,
    ráda chodím na Vaše stránky a čtu si pravidelně Vaše příběhy, ale neměla jsem nikdy potřebu se sem registrovat, protože ani snad nemám nic na sdílení. Na jednu stranu mě duchařské věci fascinují, na stranu druhou jsem takový smolař, kterému se asi nikdy nic paranormálního nestane.

    Před týdnem se mojí sestře stalo něco tak neobvyklého, co nám natolik doma vrtá hlavou, že jsem se s Vámi o to musela podělit a zeptat se Vás na názor.

    Bydlíme s mámou a sestrou v už odmalička Turnově. Moje starší sestra zde chodila na místní gympl, ale po maturitě se bohužel nedostala na vejšku. Na jazykovku nemáme, tak se rozhodla, že si najde nějakou místní brigádu v blízkém okresním městě a příští rok to zkusí znovu. To ale odbíhám. Začala dělat jako sekretářka v místní firmě, která se specializuje na výrobu oken či co a minulý pátek musela kvůli nějakému účetnictví zůstat v práci hluboko do noci. Vlak jí v tu dobu už žádný nejel ani nebyl po ruce nikdo, kdo by ji hodil do Turnova autem, tak se dopředu naplánovalo, že ségra přespí u jedné starší kamarádky naší maminky.

    Všechno se dojednalo, segra si sbalila věci a po práci přišla kolem jedné hodiny k paní M. Ta na ni čekala a spolu s pejsky jí uvítala - byla v tu dobu ještě čilá, daly si spolu čaj, sestra dostala vnucenou večeři a šla spát. Paní M. ji ustlala v obýváku na roztahovací sedačce. Ačkoliv byla unavená, tak prý vůbec nemohla usnout. Na tom by snad nebylo ani nic paranormálního, spíš si nemohla zvyknout na cizí prostředí a nezvyklou postel a do pelouchu se jí navíc neustale snažil vecpat velký ne zrovna libě zavánějící retrívr.

    Pořád se převalovala ze strany na stranu a pak prý začala cítit takový podivný pach, asi jako když se pálí vlasy. Ta vůně začala být hodně intenzivní, tak sestra vyskočila z postele a šla zkontrolovat, jestli stará paní nenechala náhodou zapnutou troubu se sekanou od večeře nebo tak. Pes, který celou tu dobu byl s ní začal knučet a ani za boha nechtěl vejít do kuchyně. V místnosti bylo ticho, tma a trouba byla vypnutá. Doťapkala tedy zpátky na rozkládačku a nakonec zabrala a usnula...

    Ráno chtěla jít, ale paní byla hrozně srdečná, udělala jí snídani a povídaly si. Sestra začala nějak v tom smyslu, že místní jsou asi pěkně otužilí, že i ve dvě v noci ráno dělají ve městě grilovačku. Paní M. prý tak jako by ochladla a moc už nemluvila. Když se loučily, tak jí dokonce práskla dveřmi a neřekla skoro ani půl slova na rozloučenou (!). No když to v sobotu odpoledne říkala doma, tak jsme se tomu my dvě tak jako smály, že stará paní už je trochu senilní a tak, no nebylo to zrovna dvakrát fér. Slyšela nás máma a s takovým jako starostlivým úsměvem nám řekla, že Monika prostě asi nevolila vhodně slova, protože před deseti lety prý v té kuchyni uhořel manžel té paní. Trochu pil a říká se, že se v noci vracel z flámu, zapálil si cigaretu na židli a uhořel. V nás by se krve ani nedořezal, cítily jsme se strašně. Sestra z toho byla v šoku. Byla z toho natolik špatná, že v pondělí po práci za paní šla, aby se jí omluvila za svojí netaktnost. Paní M. to pobrala víceméně dobře, ale jak tak seděly nad kafem, tak z ní začalo pomalu lézt, že toto asi není jediný paranormální jev v tomto domě...

    Ještě když byl její muže naživu a celá rodina byla doma, často se jim stávalo, že jim zničehonic praskaly okení tabulky u oken. Mysleli si, že to dělají děti od sousedů, dokud to jednou paní M neviděla, jak se přímo před jejíma očima s lupnutím rozběhla prasklina na čerstvě vyměněné okenní tabulce. Jejich děti, když byly malé se prý často v noci budily a plakaly, že je v pokoji s nimi pan Fufák (??) tahá je za peřinku, štípe a nenechá spát.

    Když takto tragicky umřel její manžel, všechny tyto manifestace ustaly. Začaly se prý znovu objevovat, když mladší syn odešel bydlet k přítelkyni a ona zůstala doma sama. Často prý slyší tlumený smích z koupelny, z poliček padají předměty. Její psi často vrčí na „cosi“ do kouta. Paní M. říkala, že sestra určitě cítila přítomnost jejího mrtvého manžela. Akorát prý z toho byla hodně smutná, protože od jeho smrti stále čeká, kdy se jí ukáže, aby se s ní rozloučil, ale místo toho se jí pořád ukazuje jen ta „druhá věc“.

    Co si o tom myslíte? Možná je stará paní prostě jen osamělá a má bohatou fantazii? Já sama fakt nevím. Ségra z toho od té doby hrozně špatně spí a často se teď budí ze spaní.
    Dohledávala jsem historii tohoto domu a došla jsem k několika poznatkům, které jí snad ani říct nemohu, protože je z toho už tak špatná. Něco jsem našla na internetu, něco jsem se dozvěděla od známých.
    Toto město bylo založeno už prý ve 13. st. V 19. st. v tomto domě prý měla základnu jakási tajná spiritistická společnost, která prý dělala experimenty s jakousi „umělou evokací ducha“. Ve čtyřicátých letech dvacátého století tu prý bydlel nějaký Němec a říká se, že když zjistil, že je Hitler po smrti, tak se oběsil. Dům pak připadl rodině paní M., ale od té doby se na něj lepí jen neštěstí. Nemoci, záhadná úmrtí.
    Dům sám má opravdu zvláštní atmosféru. Já tam byla jen jednou jako malá ještě když byli rodiče spolu na návštěvě (což může být tak cca 12 let), ale často projíždíme kolem. Ačkoliv sousedí přímo s kinem, které je na hlavním náměstí, tak tento dům vypadá spíš jako polorozpadlá chalupa z malé vesnice. Působí to značně depresivně. Já fakt nevím. Jakože fakt nevím...

Vydáno: 17. 1. 2012

Přečetlo: 3456 čtenářů

Autor (vložil): Rosaceae

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...