Ahoj vsichni,

    kdyz nad tim clovek tak premysli, zjisti, ze za zivota slysel uz spousty pribehu treba i od lidi, kterym dost veri, nebo od rodiny, neco se stalo i nam samym. Tenhle pribeh bude tim zvlastni, ze ackoli se mi staly daleko zahadnejsi veci, tenhle prozitek ve mne dodneska vyvolava hluboke emoce.

    S pritelem - dnes uz manzelem, ziju jiz nekolik let v Africe. Prvni rok, kdy pritel pracoval v takzvane busi, kde nikdy nevite, co na Vas vybafne za rohem a kde je nekdy takove vedro, ze se fakt neda nic jineho nez lezet pod vetrakem a doufat, ze se z toho clovek nezblazni, jsem za nim mohla na nekolik nedel prijet.

    Posledni tyden, bylo to nekolik dni pred vanoci, jsme dostali povel vratit se do mesta. Problem byl, ze zrovna zacala destna sezona a prselo vicemene porad, s malymi prestavkami. Cestou nas landlover musel prekrocit koryto reky Zambezi a pak nekolik dalsich, mensich toku. Voda jeste nebyla tak vysoko a tak jsme nalozili asi 5 dalsich chlapu, co potrebovali do mesta na korbu a vydali se na cestu zpet, asi ve 4 hodiny rano.

    Zambezi jsme prekrocili, ale jako by se potom vsechno spiklo proti nam, zatahlo se a proselo a prselo. Pokazde jsme nekde zapadli a nez se odtud clovek dostal, trvalo to nekolik hodin.. a porad dokola. Nakonec jsme museli na noc zastavit, protoze pred nami bylo as 60m dlouhe koryto a pritel se bal, ze v nem na noc uvizneme. Nebyla to zadna sranda, vsichni byli unaveni a predstava toho, ze noc stravime uprostred divoke africke buse daleko od civilizace a navic bez pusky, kterou jsem sebou nevzali, byla docela jednak depresivni i desiva.

    Dlouho mi neslo usnout, snazila jsem se usnout v sede vepredu landroveru - chlapi bud spali vzadu na korbe nebo u ohne, nohy jsem davala chvilemi na strop, pak na volant a porad ten neprijemny pocit, kdyz je clovek uvezneny nekde v divocine, kde jsou lvi, sloni a v dali slysi jecici zvirata. Koryto Zambezi uz bylo zalito, coz nam dali z kempu vedet radiem, takze jsme vedeli, ze cesta nazpet nevede. Vepredu zase voda, kterou jsme si nebyli jisti, ze rano prebrodime - zalezelo jestli bude zase prset. A to vsudypritomne dusno.

    Pomalu jsem upadala do polospanku, vlastne cely zbytek noci jsem vravorala nekde mezi spankem a polobdenim, takze kdyz na strom pred nami usedly dve sovy, nevedela jsem, jestli to bylo doopravdy nebo jen muj sen. Africani se sov boji, pro ne jsou to demoni. Znameni zlych sil. Mela jsem sileny sen - pripadalo mi, ze se za oknem auta srocuji nejake postavy - nemely tela, jen jsem je citila, bylo jich hodne. Divali se na me dovnitr. Vyslovene jsem upoutala jejich pozornost. Pak me volali, abych sla za nimi. Nejaka neznama sila se me snazila uchopit a tahla ven z auta. Byl to pro me nepopsatelny pocit hruzy. Vyslovene delali vsechno mozne, aby me dostali ven k nim. Snazila jsem se pohnout, chytit se pritele, ktery spal vedle me a kdyz uz jsem si byla stopro jista, ze jsem pri smyslech a "probudila jsem se", v ocich jsem mela slzy od toho, jak jsem se branila a srdce mi busilo jako na poplach.

    Brzo rano jeste za tmy se nam podarilo prebrodit koryto jeste nez zacalo prset a odpoledne jsem uz byli na sterkove ceste, kterou tu postavili jeste za dob rhodeske valky pro valecne ucely.

    Verim, ze jsem ucitila nejake duse, ktere kolem bloudili a drzely se na tech mistech. Na tu noc nikdy nezapomenu. Hlavne manzel musel tenkrat vydat ze sebe vsechno odvahu, aby nas odtud dostal.

Vydáno: 15. 11. 2011

Přečetlo: 1789 čtenářů

Autor (vložil): kolibrik

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ re Jelitko

16. 11. 2011 9:55

kolibrik

¤ ahoj

15. 11. 2011 16:59

Jelitko

Číst komentáře