    Sluneční záře na modroučkém nebi krásně svítí na naši matičku Zemi. Třpytivé zlatavé paprsky se rozptýlí na naše domovy, zahrádky, stráně, louky, lesy, řeky i potoky. Pochmurná nálada lidiček a zvěře se světlem v pohodu mění, květena růst i barvu přetváří v některý květ a svoji vůni. Teploučké počasí vánek sem a tam pohladí a vláhu v podobě mráčku s deštíkem střídavě přináší. Blesk s bouřkou vzdoušek pročistí. Kouzelnou krásu nám dávají letní dny. Rád chodím do přírody. Dává mi odpočinek, relaxaci, nabíjí mě energií a poznáním.

    Nedá se popsat uprostřed procházky rozjímání, zapomíná se na čas, když usednete na rozkvetlé louce u malého bublajícího potůčku. Nad vámi krásné blankytné nebe, sluneční paprsky potůček ve zlatavý tok mění. Štěbetání přelétavých ptáčků a cvrlikot lučního hmyzu něžný koncert zahraje a vůně kvítí příjemnost sladí. Vše jen nedutaje viděti a vnímati. Je krásné pocítit bezstarostnost, pohodu i štěstí s hravostí, kdy i bosí tančit se pobízí.

    Ovšem, vím, že nejsem tam sám. Postupným jemnocitným vnímáním jsem poznal, že jsou kolem nás a nejen u lidiček andělé. Ale také světelné bytosti přírody - víly, skřítci, stromolidé, keřolidé a jiní elementálové říše tajemství. Tyto bytosti chrání, léčí a utěšují bolístky zvířat, stromů a rostlin. Jsou vysoce jasnozřivé (vnímavé) k myšlenkám a citům ostatních. Poprvé jsem se s vílou setkal kdysi doma na zahradě. Procházel jsem kolem kvetoucího keře černého rybízu a náhle spatřil nad květem oslnivý fialový odstín, měnící se v růžový a zpět. Zbystřil jsem zvědavostí zrak, dlouho jsem sledoval světelný odstínek, připadalo mi to jako věčnost. Postupem časz odstín se vytrácel a jakoby průhledné křehounké tělíčko ženy s dlouhými vlásky se mi zjevovalo, s kmitajícími se křidélky (mimochodem, postava víly se asi mnohé mužské populaci líbí). Bytost se mi zjevovala více zřetelněji - s postavou mladé dívky a tváří staré ženy. Napadlo mě:
„Co je zač?“
Náhle slyším zpočátku štěbetajícím hláskem až posléze měnícím se v hrubý mužský hlas:
„Vidíš, víla! Konej a nekuř!“

    To mě zarazilo. Vzpomněl jsem si, že jsem kuřák. Náhle mi zmizela a opět jsem slyšel normální šum zahrady. Od té doby se mi zjevilo více víl i s telepatickou rozmluvou. Poznal jsem i stromolidi a před nedávnem také lesního skřítka, který se mi zjevil před dvěma nemocnými a škůdci napadenými smrky. Po pokácení a odklizení těchto stromů se mi krátce objevil opět. Myslím, že poděkoval. Vážím si světelných elementálních bytostí. Mají hodně práce i s naším konáním a chováním k přírodě. Vždy při pohledu na kosení trávy, prořezávání dřevin a jiného zásahu do krajiny alespoň v duchu upozorním - varuji jasnozřivé bytosti. Na krásné matičce Zemi žijeme tak, jak se chováme a jak ten to svět vnímáme, takové poznání máme. Myslím si, že až láska nás všech k sama sobě a ke všemu kolem nás více zesílí, také víly bezstarostnost pocítí.

Vydáno: 12. 10. 2011

Přečetlo: 1975 čtenářů

Autor (vložil): DALIBOR

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)