(Hledáme příčinu mých bolestí krční páteře.)

    Šíleně rychle utíkám po travnaté pláni poseté kulatými kameny a balvany. Je to náhorní plošina obklopená horami, které jsou osvětleny zapadajícím sluncem. Někde uvnitř cítím, že mi jde o život.

    Cítím, že jsem provedla něco špatného, za co teď budu potrestána. Jsem totiž hrozně zvídavá holka a když jsem náhodou zaslechla, že v jeskyni duší budou stařešinové rodu odpoledne něco projednávat, vydala jsem se tajně za nimi. To, co jsem vyslechla, mi vyrazilo dech, ale hned jsem se musela dát na ústup, protože má přítomnost byla zřejmě vyzrazena.

    Dala jsem se do běhu. Srdce mám až v krku a je mi příšerné horko. Když za sebou zaslechnu dusot koňských kopyt, ohlédnu se. Vidím na koni muže pomalovaného válečnými barvami, vypadá jako Irokéz: jednu polovinu hlavy má černou, druhou bílou, na ní čelenku z černobílých per. Na tváři má ještě zelené a červené obrazce. Napřahuje oštěp.

    Už se nedívám. Jsem ochromena hrůzou, ale stále běžím. Je už skoro za mnou, téměř cítím dech koně na svých zádech. Zakopávám a padám v moment, kdy mi oštěp zezadu proráží krk. Hlava mi klepne o balvan.

    Dívám se na sebe ze strany. Indián seskakuje z koně, vytahuje oštěp, zvedne mi za vlasy hlavu a seřízne skalp. Pak rozevře dlaň a moje hlava s prasknutím třískne čelem o kámen. Necítím žádnou bolest a nemám žádné pocity. Vidím jeho škleb a lhostejně si pomyslím: „Ty jsi ale hrdina! Co asi řeknou starší, až zjistí, že jsi skalpoval malou holku?“

    Po návratu do „života“ mě zamrzelo, že mi kolegyně, která si na mně procvičovala regresní terapii, nedala otázku, co jsem v té jeskyni tak hrozného zaslechla. Kvůli tomuto tajemství jsem vlastně přišla o život.

Vydáno: 2. 10. 2011

Přečetlo: 3111 čtenářů

Autor (vložil): adastra

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...