    Od malička se mi zdá, že vnímám věci trošku jinak. Už jako malá jsem měla hrozné sny ohledně duchů, také že mě zavírají do rakve a podobně.. sama nevím, kde se to ve mě vzalo. Neměla jsem nijak psychicky náročné dětství, tak jako asi v každé normální rodině.

    Jednou se mi zdál opravdu škaredý sen, teď už si ho tak moc nevybavuji, ale jedno mě zarazilo, v tom snu jsem si uvědomila, že to je jen sen, klekla jsem si a počítala jsem 1, 2, 3 probudím se.. najednou jsem se probudila na půdě, kde byly hrozně nízké stropy a všude peřiny. Řekla jsem si, že to ještě není to správné místo, kde bych měla být... a až pak teprve jsem se probudila ve své posteli. Když jsem se probudila měla jsem tak hrozný strach a hrozně mi pomáhalo si ten sen domyslet v Happy End :) vím komické, ale opravdu jsem pak usnula a spala jako beránek ..

    Takže postupem času jsem se naučila trošku manipulovat se sny, ale pokáždé jsem se nejdřív probudila na té půdě, divné že? Na to bych potřebovala vysvětlení...

    Ale můj nejhorší sen, na který snad nikdy nezapomenu. Chtěla jsem vejít do svého pokoje a najednou mě nějaká síla odhodila, začala jsem křičet: "Mami! Mamka přiběhla a říkám jí, že v tom pokoji někdo je. Ujišťovala mě, že není a v tom jsem viděla někoho za záclonou. Odhrnula jí a v tom tam stála malá holka na mikádo ostříhaná a blížila se ke mě, měla taková škodolibý úsměv, bylo to hrozné, křičela jsem: "mami pomoc!" Maminka na to, že mám najít nějaký kříž a já hledala, našla jsem malý kapesní nožík (ve tvaru kříže I.N.R.I) v tom snu mi pomohl. Ten kapesní nožík ve tvaru kříže mám dodnes a dávám si na něj pozor. Mám ho asi od 10 let a divné je, že si za boha nemůžu vzpomenout, jak jsem k němu přišla, kdo by mi ho dal nebo jestli jsem ho našla - opravdu nevím. Hlavní je, že ho mám.

    Tak to je o mých snech. Teď vám napíši něco, co se mi opravdu stalo a vím 100%, že tohle sen nebyl.

    Bylo asi kolem 10 večer a spali jsme s bratrem ve stejné místnosti, ráda usínám na zádech, zavírám oči a ještě pořád slyším, co se kolem mě děje. Brácha si pouštěl film, mám zavřené oči a jen poslouchám ten film. Najednou cítím brnění celého těla, nemůžu se hýbat, nemůžu mluvit, nemůžu se pořádně nadechnout, jako by na mě někdo ležel, nemůžu dát ani zmínku bratrovi, že se mi něco děje. Chci otevřít oči, nejde to, jen cítím hrozný strach, utrpení, žádnou radost, úzkost a prázdno. Byl to ten nejhorší pocit, co jsem kdy zažila, chce se vám křičet, ale nemůžete, nejde to. Po chviličce jako by to ustupovalo, tak jsem sípala po dechu, brácha ke mě přiskočil, co se mi děje. Vše jsem mu řekla a on se toho hrozně bojí, tak mě prosil, ať o tom nemluvím, snažil se mě uklidnit tím, že to byl jen sen, ale já vím, že nebyl. Tohle se mi stalo 2x v životě a už nikdy víc .

Teď vám napíšu, co se stalo mému bratrovi, i u toho jsem byla.

    Bratrovi bylo asi 9 a mě 8 let. Společný pokoj. Brácha postel na levé straně, já na pravé straně, naproti nám okno. Byla asi 1 hodina ranní a brácha na mě křičí ze své postele, co dělám u okna, já ze své postele: co bych tam dělala, vždyť jsem v posteli! V tom, když mě viděl v posteli začal brečet a křičet, že mě vidí v okně. Já jsem byla taková odvážnější a utíkala jsem rozsvítit. Nic jsem neviděla, ale on mi dodnes tvrdí, že mě tam viděl.

    A teď poslední můj příběh, o který se s vámi chci podělit. Není to sice můj poslední, ale to bych se asi upsala :)

    Když mi bylo 17 let, odstěhovali jsme se ke strejdovi na rodinný dům, žil tam sám a chtěl tam někoho mít, kdo mu bude s domem pomáhat. V tom domě vyrůstal můj tatínek a celá jeho rodina. Vždycky jsem se tam cítila v bezpečí. Ještě jako malá si pamatuji, jak jsme tam jezdili k babičce a tam nám vždycky navařila a napekla. Od babiček je vždycky všechno nejlepší:) NO, ALE teď k věci...
    Měla jsem konečně po dlouhé době volno v práci. Ráno jsem vstala a šla jsem do kuchyně umýt nádobí. Najednou cítím, jako kdyby někdo vešel do místnosti. Strach mi nedovolil se otočit. Kdyby to byl taťka nebo kdokoliv jiný (člověk), tak to poznám, tohle bylo něco jiného, začala jsem se celá klepat a srdce mi bušilo o závod. Zastavila jsem vodu a čekala, prostě jsem se nedokázala otočit, jako kdyby i TO mi to nechtělo dovolit. Najedenou jsem cítila, že se ke mě něco blíží, ten pocit se nedá popsat slovy. Najednou klid a v tom mi někdo prudce zařval do ucha: ZUZKO!! a v tom jako kdybych se z něčeho probudila. Dodnes nevím co to bylo, třeba jsem byla ještě v polospánku? NEVÍM, JEN VÍM, ŽE JE NĚCO MEZI NEBEM A ZEMÍ, ALE KAŽDÝ MÁ NA TO JINÝ NÁZOR. OPRAVDU, Z TADY TĚCH VĚCÍ MÁM STRACH A RESPEKT, NIKDY BYCH SI S TÍM NEZAHRÁVALA.

DĚKUJI ZA VAŠE NÁZORY ...ZUZKA

Vydáno: 21. 9. 2011

Přečetlo: 2196 čtenářů

Autor (vložil): Zuzík

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Ahoj

5. 12. 2011 17:28

Isaw

¤ Taky se mi to stává

21. 09. 2011 20:48

Sissi

¤ dave

21. 09. 2011 10:17

dave2012

Číst komentáře