Stalo se to v pondělí 18. 4. 2011 po dlouhé době.

    Začnu úplně od začátku. Chtěli jsme si s manželem udělat příjemný večer, udělali si dobrou véču a pustili si film. Šla na mě příšerná únava, nějakou dobu jsem se snažila odolávat, ale bylo to silnější, než já.

    Upadala jsem pomalu do hlubokého spánku, jenže jsem cítila silné vibrace, které prostupovaly mým bezvládným tělem a myslí jsem se tomu začala bránit, cítila jsem, jak mě manžel hladí po zádech a šeptá ,,spinkej,, Při částečném vědomí jsem řekla, že nechci spát. Strašně obtížně se to popisuje a myslím, že ani nenajdu vhodná slova pro tento zážitek. Cítila jsem zvyšující se ,,točení,, a moje tělo bylo celkově paralyzováno, mezi tím můj manžel zhasl televizi a usínal. Byla jsem ve stavu, kdy se jedna má část jakoby vzdalovala, ale moje vědomí celou tu situaci reálně vnímalo. Cítila jsem jeho, slyšela televizi, vím, jak film skončil, vím, že vypnul televizi. Ale začalo to brát nepředstavitelné obrátky. Měla jsem pocit, jako když se můj vnitřek, moje já začne točit do víru, cítila jsem to od břicha postupně do kruhu, jakoby mě něco velmi silného táhlo do obrovského víru v nějaké jiné realitě, těžko popsatelné, táhlo mě to pryč. Slyšela jsem hlasitý zvuk, který se nedá ničemu přirovnat, věděla jsem, že jde o pár sekund v této realitě a na druhé straně to trvalo velmi dlouho. To, co jsem cítila bylo velmi děsivé, ten pocit absolutní bezmoci a strachu, to jsou ty nejhorší emoce, co člověk může zažít. Měla jsem pocit, že tomu nemůžu propadnout, že umřu!

    Věděla jsem, že manžel spí vedle mě a že mi nemůže pomoct, chtěla jsem celou svoují silou křičet, ať mě vzbudí, vnitřně jsem křičela, jak mě to táhlo pryč, zapojila jsem všechnu sílu, co v sobě člověk může mít a snažila se dostat zpátky. Doslova mě to nakoplo a já procitla ve svém těle, byl to tak nepředstavitelně hnusný pocit, myslím, že nějak podobně to může člověk cítit, když náhle zemře, nebo když se narodí. Manžel se vzbudil, já mu to popsala a on mě uklidňoval. Leželi jsme naproti sobě a já začala cítit, že se to bude opakovat, pomalu to začínalo. Viděla jsem jeho tvář, jak pomalu usíná a hrůzou jsem nahlas zařvala, nedá se ten pocit ani popsat. Byla jsem plná špatných emocí, které se projevily pláčem, věděla jsem, že znovu usnout nemůžu a prosila ho, ať nespí. Sedli jsme si a povídali si o tom. Kdybych usla, ráno bych to určitě zapomněla.

    Napadlo mě, že to má možná více lidí, třeba to zažíváme všichni, jen si to ráno nepamatujeme, možná je to způsobeno tím, že jsem na půl při vědomí, což je nějaká chyba. Tyto stavy mám už od dětství a naposledy jsem něco podobného zažila před rokem, ale nebylo to tak děsivé. Mám pocit, že jsme v nějakém omezení, jen v této fyzické realitě máme alespoň pocit kontroly a i kdyby to byl matrix, na té druhé straně je něco silnějšího, něco, proti čemu nemůžeme absolutně bojovat. Nahlédla jsem jen do malinké části toho a myslím, že pravda by možná byla velmi děsivá a myslím, že mimo naše možnosti chápání. Jen tak jsem se dnes podívala do kalendáře, včera byl úplněk...

Vydáno: 21. 4. 2011

Přečetlo: 2605 čtenářů

Autor (vložil): Karollinka26

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...