    Můj milovaný tatínek odešel na druhý břeh 25. 2. 2011 krátce před 19 hodinou. Já v té chvíli ve společnosti svojí dcery a desítek dalších lidí meditovala při přednášce indického jogína.
    Ačkoli těžký astmatik, odešel naprosto v klidu, seděla u něj maminka, se kterou prožili bez tří měsíců 58 krásných let. Bylo to nečekané, šokující, neuvěřitelné.

    O tatínka jsme se důstojně postarali, po odvozu pohřební službou jsme maminku uložili, dali pilulku na uklidnění a odjeli do svých domovů. S maminkou zůstala sestra. Ráno volala, že maminka je v nemocnici, z nevysvětlitelných důvodů tato nesmírně vitální žena spadla do skleněných dvěří.
Výsledek byl dvacet stehů v obličeji, zlomená stydká kost, pobyt v nemocnici.

    Jsem přesvědčená, že to zařídil tatínek, který sice nikdy mamince neublížil, ale takto ta její bolest byla rozmnělněna na bolest psychickou i fyzickou.
Po rozloučení s tatínkem, uložením do rodinného hrobu jsme se sešli celá rodina v domě rodičů.

    Druhý den jsem při úklidu otevřela tatínkovu šatní skříň, kde vždy vzorně viselo jeho oblečení. Chtěla jsem si je pohladit. Tyč, na kterém viselo, byla spadena a oblečení pohozeno. Argument bratra, že vyschla tyč neberu, po opětovném nasazení drží a v domě nikdo do pohřbu nebyl. Že by poslední revolta?

    V lednu jsem se dozvěděla, že mám leukémii. Už se nebojím, i kdybych boj nezvládla, a já bojovat budu, čeká na mě milovaný táta.

Ena

Vydáno: 16. 3. 2011

Přečetlo: 2538 čtenářů

Autor (vložil): ena

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...