Dobrý den,
    četla jsem tu hodně tajemných, hrůzu nahánějících příběhů. Zjistila jsem, že je tady spoustu zajímavých lidiček, který by mi třeba taky mohli pomoc objasnit, co se přihodilo mně. Sice je to hodně dávno, ale .....

    Je to už 17let zpátky, kdy mi bylo nějakých 8let. Tenkrát jsme bydleli ve velkém starším domě. Dům byl rozdělen na pět bytů a jednu kancelář, která byla hned vedle nás. Taky si pamatuju obrovitánskou půdu se spousty starých hraček a taky tajemnou paní, co bydlela nahoře vedle půdy a nikdy nevycházela z bytu, neměla žádné návštěvy jen slečnu, co jí nosila jídlo, které ji vždycky nechávala za dveřmi bytu.

    Jako děti jsme si chodily hrát na půdu se starými hračkami, ale vždycky, když jsme byly nahoře, měla jsem takový zvláštní pocit, ale nedalo se říct, že bych se tam necítila dobře, spíš tak nějak zvláštně, někdy stísněně a někdy tak nějak hezky. Nicméně o tom jsem psát nechtěla, skoro každou noc jsem měla brnění po celém těle, nevysvětlitelný strach a nemohla jsem usnout. Vše vyvrcholilo, když jsem u dveří spatřila černý stín ženy s dlouhými kudrnatými vlasy v nějakém hábitu, stála tam pár metrů od mé postele a i když jsem jí neviděla do tváře, podvědomě jsem cítila, že se na mně dívá. Hrozně mně to vyděsilo a i když se mi chtělo křičet, nemohla jsem vydat ani hlásku, ani se pohnout.

    Takhle se to opakovalo obden vždy ve 4.00hod ráno, jediné co se měnilo byla podoba a to že se ke mně přibližovala, někdy ke mně stála bokem a to vůbec nevypadala jako nějaká pozemská bytost, ale jako pták, co má lidskou postavu a dlouhý orlí nos, někdy se nade mnou nakláněla, ale nikdy se nehýbala. Tak to šlo dál a dál a já nemohla spát...

    Mamka nevěděla co se mnou, dávala mi různé prášky na spaní a říkala, že jsou to jen halucinace a tak jsem si ty své ,,halucinace" nechávala pro sebe. Dodneška si pamatuju, jak jsme občas v noci slýchavali z vedlejší kanceláře šoupání žídlí, nikdy nezapomenu, jak se nám sama zapínala televize, dotekové lampičky a jakou hrůzu jsem měla zůstavat v bytě sama. Uběhly cca 2roky a my se přestěhovali pryč, nicméně co jsem viděla poslední noc bylo hodně zvláštní a tak jiné, jako by to něco vycítilo, že jdeme pryč.

    Zase jsem nemohla spát a zamuchlaná do peřiny s hrůzou čekala co zase přijde. Najednou jsem měla nutkavý pocit podívat se na zeď přede mnou, co jsem viděla bylo tak jiné, nejdřív jsem viděla něco jako malou tečku a ta malá tečka se začala zvětšovat a jako by mně chtěla vtáhnout k sobě, byl to fascinující pohled. Jak se tečka zvětšovala, tak najednou vypadala jako obraz, ale ne ledajaký v tom obrazu bylo moře a to moře se hýbalo, jakoby by mi chtělo říct, že už se není čeho bát. Chtěla bych jenom dodat, že se obraz pořád zvětšoval a já když v sobě našla dostatek síly, tak jsem rozsvítila, obraz se rozplynul, když jsem zhasla, tak vše začalo od začátku celou noc. Tím vše skončilo.

    Pořád jsem k určitým věcem citlivější, ale můj strach mi nedovoluje vidět. Jedna známá kartářka mi řekla, že i když mám strach, tak si mně to stejně najde až budu silnější a bude čas. Nerozumím tomu.

Co myslíte Vy? Máte podobnou zkušenost??

Vydáno: 8. 2. 2011

Přečetlo: 2500 čtenářů

Autor (vložil): Annabela

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...