    Chtěla bych se s vámi podělit o zážitek mojí maminky, kterému lze jen těžko uvěřit. Přesto věřím, že se skutečně stal (proč by měla potřebu si něco takového vymýšlet?)

    Bylo mi tenkrát 5 let a chodila jsem do školky. Mojí sestře bylo 9. Když jsme chtěly jít ven, platila zásada, že se musíme držet pouze v místech, kde na nás mamka uvidí z balkónu. Zeptaly jsme se mamky, jestli můžeme jít ven. Vzpomínám si, že byla hodně na vážkách a moc se jí nechtělo nás pustit, což jsem nechápala. Nakonec ale svolila. Apelovala však na nás, abychom se skutečně držely pouze v okolí našeho paneláku, aby na nás mohla vidět.

    Tenkrát byla zima, padal sníh. Pamatuju si, že jsme se ségrou dělaly nohama do sněhu kytičky :-). Po chvíli nás to přestalo bavit a šly jsme pro kamaráda, který bydlel (a dodnes bydlí) v paneláku naproti.

    Nevzpomínám si, čí nápad to byl, ale rozhodli jsme se jít si hrát na takové stupňovité zídky, které se nachází jakoby kousek dál z boku našeho paneláku (tudíž mamka nás už z balkónu vidět nemohla a my tak porušili domluvené pravidlo). A pak se to stalo. Tady se teorie různí, já si pamatuju, že jsem uklouzla po sněhu a spadla ze zídky dolů, sestra s kamarádem zase, že jsem začala tancovat a zpívat si písničku od Maduáru a kvůli tomu jsem spadla (asi si to nepamatuju následkem nárazu do hlavy:-).

    Zůstala jsem ležet dole pod zídkou. Vyděšená ségra a kamarád mě čapli a dotáhli domů, kam pro mě přijela sanitka. Mamka byla samozřejmě vystrašená k smrti, když mě viděla omdlívat a protáčet oči v sloup. Nakonec to byl jen lehký otřes mozku, v nemocnici jsem byla 4 nebo 5 dní a mohla jsem zpátky domů.

    O několik let nám mamka vyprávěla, co se jí stalo noc předtím, než mě odvezla sanitka: Ležela v posteli a spala, táta vedle ní. Najednou ji probudila hrozná zima a zvláštní pocit, že jí někdo stojí u postele. Když se odhodlala otevřít oči, uviděla u postele stát svoji babičku (již pěkných pár let mrtvou). Měla prý takový strach a byla taková zima, že se nemohla ani pohnout ani vzbudit tátu. Babička na ní chvíli koukala a pak prý řekla: DÁVEJ POZOR NA SVOJE DĚTI. A byla pryč... Mamka si ráno myslela, že to byl snad jen sen, přesto měla divný pocit. A co se další den stalo, to už víte....

    Co si o tom myslíte?

Vydáno: 28. 1. 2011

Přečetlo: 1808 čtenářů

Autor (vložil): Ifča

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)