Bylo mi tehdy 7 let a ještě dnes, o víc jak 20 let později si vzpomínám na zážitky, které se mi v dětství děly.

    Vím, že děti mají extra vnímání na takové věci a ani já nebyla vyjímka.

    Pamatuju se, že jsem jako malá stála v obýváku, babička a děda si četli, vidím to jako dnes. Já stála jakoby u okna čelem do místnosti a zničeho nic jakoby se vše zastavilo a já se vznesla několik cm nad zem. Pak to přestalo a pamatuji se, že jsem se z toho doslova strachy p....
    Byla jsem hodně vyděšená, samozřejmě jsem to hned řekla prarodičům, ale jelikož se doma na tyto věci nikdy nevěřilo, dostala jsem jen vynadáno, že blázním.

    Potom jsem měla hooodně starou vyřezávanou a ručně malovanou krabici, vykládanou rudým sametem, která byla hodně stará, ještě snad po babičce mé babičky a dál (co jsem tedy slyšela). V té krabici (něco jako šperkovnice, ale větší) jsem si schovávala svoje "poklady" a měla jsem jí v pokoji. Bohužel (nevím přesně, jestli to bylo pořád, nebo to začalo nějak postupně) jsem se té krabice začala bát. Pravidelně každý večer, když jsem šla spát se z ní ozývala tklivá hudba, jakoby houslí, ale opravdu pronikavá a hodně strašidelná, prostě totálně hororová (vím, že to nebylo např. od sousedů ani z venku. Opravdu to byla ta krabice). Potom nastalo stěhování a krabici už leta nemáme. Ale dodnes nevím, co to bylo. Nevím...

    Tajemné věci se dějí dodnes, ale tyhle zážitky z dětství jsou hodně zvláštní :)

    Když umřel děda (silný kuřák), ještě dlouhou dobu byl cítit kouř a babička (mimochodem právě ta, která nikdy nevěřila na tyto věci) dokonce viděla kouř doma. Což o to, cítit by kouř mohla, ale děda nikdy nekouřil v domě a byl jediný kuřák v rodině, takže babička mu to kouření doma vehementně zakazovala. Možná, že po smrti si prosadil konečně taky svojí a zapálil si v pokoji. :) Protože za života velela babička :) No, nevím.

    Po jeho smrti jsem nějaký den byla na návštěvě, to jsem byla puberťák :) a zajímalo mě, co má strýc (syn dědy) v šupleti za poklady. No a tak jsem mu otevřela šuple a najednou jakoby někdo bouchnul pěstí několikrát do stolu hned vedle mě. :) Zavřela jsem to a dál už nikdy nikde nehrabala :) Věřím, že to byl děda a vůbec se mu nelíbilo, že hrabu do soukromých věcí :)

    A ještě jeden zážitek, to mě bylo takových 14 let, opět u této babičky. V den dědova umrtí se zastavil budík na určité hodině. Jeho budík. Měl ho roky, co si pamatuju. Jak se zastavil, tak od té doby nefungoval. Babička ho nechala stejně jako dědovy knihy a pár sošek na obývací stěně a vedle byl telefon. S někým jsem mluvila po telefonu a najednou se ten budík rozdrnčel. :) Upozornuji, že roky nefungoval a ani následně potom. Jenže to už jsem svoje zážitky nikomu nesvěřovala, protože vám nemusím vysvětlovat, co by na to řekli...

Vydáno: 25. 1. 2011

Přečetlo: 2576 čtenářů

Autor (vložil): sladidlo

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ podobné zážitky

3. 02. 2011 22:08

prokopios

Číst komentáře