Je to už tak 10 let, co zemřela kamarádka mé mamky. Nebudu ale přeskakovat.

Příběh začal úplně jinak. Byl krásný pozdní večer. Já a moje mamka jsme seděly v obývacím pokoji a dívaly se na televizi. Zrovna tam dávali nějaký zábavný pořad. Vůbec jsme netušily, že tento večer bude nějak zajímavý a zvláštní, a že zažijeme něco neobvyklého a pro nás laiky i strašidelného.
Večer pomalu ubíhal a hodiny, které byly položeny vedle mě, strašně pomalu ubíhaly. Zábavný pořad pomalu končil. Ještě tam běžela nějaká reklama, mamka se rozloučila a říkala, že už půjde spát. Já jsem se ještě chvíli dívala na film, který běžel v televizi, ale nebavil mě a tak jsem šla taky spát.
Ležela jsem v posteli a přemýšlela. Už jsem usínala, když v tom slyším z obývaku hrát nějakou melodii. Myslela jsem, že se mamka vzbudila a pustila si televizi, tak jsem nevstávala. Melodie pořád hrála, když v tom do pokoje přišla mamka, at jdu s ní honem do obyváku, že se děje něco neobvyklého. Pomalu jsem se vyhrabala z postele a šla za ní.
Když jsem tam přišla, úplně jsem se zděsila. Na obývací stěně, kde máme vystaveny všelijaké drobnosti, stál i malý, dětský kolotoč. Když chcete, aby hrál, tak ho musíte nejdřív natáhnout a pak teprve spustit. Tak ten kolotoč se strašně rychle točil a hrál. Mamka si myslela, že jsem ho natáhla a pustila. Jenže já, když jsem šla spát, to bylo někdy před hodinou a to už by dávno kolotoč nehrál.
Pořád jsme tak přemýšlely a dívali se na kolotoč, když v tom náhle ticho. Přestal hrát, mamka ho sundala a podívala se na něj. Řekla jsem, at se podívá, jestli jsou v něm baterky, otevřela ho a byl prázný - ani baterky v něm nebyly! V tu chvíli mi prošel mráz po zádech. Mamka se vyděšeně podívala na mě a já na ní. Nemohli jsme pochopit, co se to stalo. Podívali jsme se na hodiny a bylo přesně 01:45. Tu noc jsem nemohla usnout a pořád jsem si říkala, že to musí mít nějaké vysvětlení.
Taky že mělo. O týden později jsme jeli do města. Mamka potkala svou kamarádku a ta jí sdělila, že umřela Hana, to byla mamky dobrá kamarádka, která byla v nemocnici po operaci. Když se jí ptala v kolik hodin a kdy umřela, řekla nám den i hodinu. Umřela přesně v 01:45 v ten den, kdy začal sám hrát ten kolotoč. I ve stejnou dobu.
Obě jsme usoudily, že se přišla s námi rozloučit. Také my jsme se s ní rozloučili, ale boužel jen na jejím pohřbu.

Vydáno: 1. 2. 2006

Přečetlo: 2107 čtenářů

Autor (vložil): Pavla

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ rozloučení

30. 06. 2007 13:06

Velvet Dreams

¤ rozloučení

15. 02. 2006 22:50

Mia

¤ normální

2. 02. 2006 10:18

klára

Číst komentáře