Čauky, chtěl jsem napsat něco, co se stalo přímo mě a je to jediná nevysvětlitelná věc, kterou jsem prožil, jinak znám všechno z povídání druhých.

Takže... jednou, když mi bylo asi 11 let, jsme šli s dědou na Pražský hrad. Šli jsme z jedné zastávky tramvají nahoru do kopce. Děda mi věčně nadával, proč se furt tak polužím za ním. V tu chvíli mě totiž zaujal jeden náhrobek na nějakém betonovém plotě. Nikde nikdo nebyl a děda byl přede mnou asi tak dvacet metrů.
Jak jsem tak koukal na ten náhrobek, zničeho nic tam prošel jakoby stín. Nevím, co to bylo, ani nijak moc jsem se nelekl až do té doby, když jsme tam šli znovu za rok! Znovu jsme šli tou samou cestou a já si vzpomněl na ten náhrobek. Přiběhl jsem k tomu místu, ale k mému údivu tam vůbec nebyl, nic jsem v tu chvíli nechápal...

Ps: ( teď narážím na ten stín ) - buď můj děda umí hrozně rychle běhat, nebo to bylo něco, co nedokážu popsat! Pokud se dobře pamatuju, tak ten náhrobek na tom betonovém plotě patřil nějakému vojákovi z 1. světové války.
Jestli půjdete na Pražský hrad pěšky, zkuste se někdy kouknout po náhrobku... Třeba ho taky uvidíte... :)

Vydáno: 1. 2. 2006

Přečetlo: 1714 čtenářů

Autor (vložil): Snouky

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...