    Už je to poměrně dlouho, nějakých 30 let zpátky. Tehdy byly vesnice ještě vesnicemi a do měst se muselo dojíždět a každá větší vesnice měla svůj hřbitov.

    Bylo léto a my kluci jsme po splnění domácích prací chodili na náves za holkama a tam se předváděli a dělali ptákoviny jako většina tehdejší mládeže. Jednou navečer, když jsme seděli na břehu potoka, který protékal vesnicí přišla řeč na "strach".

    Slovo dalo slovo a holky popichovaly, kdo z nás jim přinese kytku ze hřbitova, když jsme takový hrdinové.
    S úsměvem jsme odpověděli, že na tom nic není a protože byly prázdniny a mohli jsme být venku dlouho do noci, čekali jsme na pořádnou tmu. Bylo něco okolo jedenácté věčer, když jsme si s kamarádem řekli "Tak jdem."

    Holky nás doprovodily až ke hřbitovu a my dva jsme pokračovali dál, přelezli jsme zeď a ocitli se mezi hroby. V tu chvíli nás sevřel pocit strachu, ale sázka je sázka. V měsíčním světle jsme našli na jednom z hrobů potřebné kytky. Sebrali je a honem zpátky. Když už jsme byli skoro u zdi, kamarád zakopl a upadl těsně vedle hrobu.

    Když se zvedal, opřel se rukou o žulovou desku na hrobě, v tu chvíli vydal hrozný výkřik. Zeď jsme přeskočili ani nevím jak a utíkali co nejdále od tohoto místa. Když jsme byly zpátky na návsi, kamarád nám řekl, že když se zvedal a měl ruku na hrobě, něco se mu zahýbalo pod rukou.
Druhý den ráno nám ukazoval dlaň, na které bylo zřetelně vidět, co to bylo. Na dlaní byl zřetelný světlý obraz ještěrky.

Jediným vysvětlením asi zůstává, že šok, který zažil, mu zanechal nádherný otisk na ruce.

Vydáno: 5. 12. 2010

Přečetlo: 2597 čtenářů

Autor (vložil): Milan1805

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ ?

12. 12. 2010 10:41

Houba

¤ ...

12. 12. 2010 2:56

Liban

¤ .....

10. 12. 2010 12:10

Dave

¤ jesterka

6. 12. 2010 12:17

Jelitko

¤ odpověď

5. 12. 2010 22:06

Houba

¤ ??

5. 12. 2010 15:58

Bass

Číst komentáře