Když ještě moje babička žila, vyprávěla mi, co se jí jednou stalo.
Pracovala v nemocnici s jedním mužem, kterého znala už několik let. V práci si rozumněli a byli dobří přátelé.
Jednou v noci, když babička spala, zdál se jí divný sen. Šla po břehu Labe s tímto mužem a povídali si. Najednou zaslechli z druhého břehu řeky nějakou příjemnou hudbu a smích. Oba se tam podívali, jenže přes mlhu nebylo nic vidět, pouze několik světel. A tak šli dál a stále si povídali a smáli se. Najednou se ten muž zastavil a podíval se na řeku, u břehu v rákosí byla přivázaná dřevěná loďka. Muž do ní nasedl a babička chtěla jít za ním. On jí však zastavil a pravil. Ty ještě ne, tvůj čas ještě nenadešel. Babička se polekala a odstoupila od loďky. Muž loďku rozvázal a pomalu plul k druhému břehu řeky.
Babička se probudila a z noční můry se šla napít do kuchyně. Cestou se jen tak podívala na hodiny kolik může být. Byla přesně jedna hodina ráno. Babička po dlouhém převalování usnula a probudil ji až ráno telefon. Volali jí z práce, že muž o kterém se jí tu noc zdálo, zemřel přesně v jednu hodinu ráno na zástavu srdce.
Tento příběh je podle skutečnosti, i když to zní bláznivě, tak moje babička si dlouhou dobu vyčítala smrt toho muže.

Vydáno: 31. 1. 2006

Přečetlo: 1675 čtenářů

Autor (vložil): Babetka

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...