    Jeden nádherný srpnový čtvrtek 2010 jsem šla jako obvykle spát kolem desáté hodiny večerní. Přemožena únavou, jež vyplynula z večerního setkání s kamarádem, jsem ulehla do postele a "spala jako dudek". Tento úžasný stav mi ovšem vydržel pouze do brzkých ranních hodin. Vzbudil mě totiž závan květin, jenž byl nepopsatelně nádherný, ba přímo božský.. Pocházím ze sídliště, kde je pouze jedno velice smutně vzhlížející hřiště pro ranou mládež, jež výskotem vzbouzí naše široké prostranství nadšeným jásotem již v sedm hodin ráno, před okny mi "kvete" stoletý smrk a široko-daleko není živého květu, coby na obrázku..

    I přesto mě v noci (soudě podle černočerné tmy) vzbudil závan nevídaného "parfému", jenž se linul mým pokojem v časných ranních hodinách doslova nad mým nosem tak, že jsem, ač probuzena libým závanem, pozvedla celé své tělo vzhůru tím směrem, aby onen závan byl co nejdéle zachycen mými čichovými buňkami. Leč od mého probuzení soudě, závan se škodolibě vysmíval mému nadšení, a proto se zdálo býti nadmíru nepřející, že se mi bez okolků vzdaloval.. Nuže, řekla jsem si, je to opravdu nádherná vůně, sen to není-copak se tady děje? Inu, nic. Dozvím se to ráno, času dost.

    Je 6 hodin ráno místního času přesně. Tento doslova nepopsatelně nádherný závan mě opět probouzí. Budiž. Venku světlo, krásný den, severní Morava vítá nádherné letní ráno. Ovšem s tím rozdílem, že někdo sedá na moji postel a otáčí se směrem na pravý bok. Já, ač stísněna pocitem, jenž nelze přirovnat ke strachu, ale ani k pocitu blaha, či spokojenosti, jsem nadmíru vyplašena touto "návštěvou". Ležíc na pravém boku své postele, levou ruku podpírajíc tvář, pravou ruku jako umrlče přehozenu právě na "neobydlenou" stranu postele, sleduji, jak mi "někdo" strká do pravé ruky roztodivnou věc. V 6 hodin ráno místního času si uvědomuji, že toto je zcela nemožné, leč strach (??) mi nedovoluje otočit hlavou k místu, kde se nachází onen "dotyčný". Plně si uvědomuji, že zde být je pro něj naprosto vyloučeno, jelikož byt je zapečetěn zámkem, v obývacím pokoji spí rodiče a moje okno je (pouze shodou okolností) dnes zavřeno.

    Napadá mě jediná věc. Prosím v duchu osobu, jenž mi strká do ruky věc, kterou i v tomto reálně vzato "vakuu", jsem schopna nahmatat velmi přesně fyzicky (a její význam si nechám pro sebe), aby odešla. Osoba se okamžitě zvedá ze zeleného letiště a já pouze nesčetněkrát mrkám do světla, abych s hrůzou zjistila, že výjev se i za bílého dne neustále opakuje. Vidím zlaté "čárky, mžitky.." , obrys nějakého muže a "bránu", jíž prochází. Potom už nic. Strach, vyčerpání, úleva, okamžitý kontakt onoho kamaráda, jenž mi celý večer dělal společnost (jelikož je již v práci). Uvěřil mi. Má tetu, která se zabývá spiritismem. Řekla, že ona návštěva (vůně květin) je spjata s anděly.. Mohu sama za sebe říci, že anděl to snad být nemohl. Byla jsem, jsem a budu ateista, a to i přesto, že tento příběh je skutečně pravdivý a já nemám důvod zde předkládat nepravdivé informace, nehledě na fakt, že jsem právě na tomto webu narazila na skutečnost, která mně dozajista zbavila předsudků o své "halucinaci". Jedná se o příběh "motýlího, můřího muže", jehož popis se neskutečně shoduje s mým zážitkem.

    Ke konci mého příběhu musím uvést, že bych osobně velmi ráda zažila tuto návštěvu znovu, jelikož dnes už se tohoto setkání nebojím, avšak onen dotyčný se i přes mou veškerou snahu objevit nechce. Možná je to osud. Já se ptám. Kdo to doopravdy byl a co chtěl? Dnes jen vím, že to byl mladý muž, že si lehl ke mně do postele a já, v bdělém stavu, nedokázala reagovat jako ve snu-tedy spontánně. Tuto vůni jsem cítila pak o několik dní později.. Linula se "zdálky", z prostoru u skříně, jež je vzdálena dva kroky od mojí postele směrem k oknu. Žádný fyzický opětovný kontakt se však dodnes nekonal. Na závěr mohu uvésti, že takovouto vůni nenahradí žádný parfém na světě, je jedinečná, neopakovatelná, omamující a doslova "nadpřirozená".

Vydáno: 27. 10. 2010

Přečetlo: 2336 čtenářů

Autor (vložil): Anonym

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno

Zpět na příběhy..

Komentáře k příběhu...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ ahoj

30. 10. 2010 14:19

Jelitko

Číst komentáře